5 C 331/2021-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 206 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 19. 12. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku a formuláře pro standardní informace o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 606 Kč splatit nejpozději do 12. 2. 2019. Úvěr ve výši 2 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobce žalovanému 19. 12. 2018. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovaným. Dodatkem smlouvy o úvěru byla splatnost úvěru prodloužena o 25 dnů, nicméně žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru z 19. 12. 2018 včetně jejího dodatku a informace o spotřebitelském úvěru, výpisem dokladujícím vyplacení úvěru žalovanému dne 19. 12. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky obsahující rovněž výzvu k plnění z 16. 5. 2021 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 19. 12. 2018 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru včetně jejího dodatku a formuláře pro standardní informace o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr včetně případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti úvěru ve výši 606 Kč splatit nejpozději do 12. 2. 2019. Úvěr ve výši 2 000 Kč vyplatil právní předchůdce žalobce žalovanému 19. 12. 2018. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovaným, přičemž vzhledem k výši poskytnutého úvěru považuje soud způsob ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr za dostačující. Dodatkem smlouvy o úvěru byla splatnost úvěru prodloužena o 25 dnů, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení smluvního poplatku za prodloužení termínu splatnosti úvěru. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 1. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Ujednání účastníků smlouvy o poplatku za prodloužení splatnosti úvěru dle názoru soudu nelze považovat za neplatné právní jednání. Co do výše přitom odpovídá žalobou uplatněný nárok smluvnímu ujednání účastníků smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu i smluvního poplatku ode dne následujícího po splatnosti úvěru v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.