5 C 56/2022-52 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 27. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 785,65 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 18. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 9 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 12% ročně formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3% z aktuální výše částky, které se zavázal zaplatit vždy po ukončení účetního období, minimálně však 200 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 11. 9. 2019. K tomuto dni žalobce provedl vyčíslení svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, přičemž dluh žalovaného činil na jistině úvěru 11 785,62 Kč, na smluvním úroku 1 640,01 Kč a na zákonném úroku z prodlení 789,76 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že svůj dluh ohledně částky 11 785,65 Kč s příslušenstvím uznává, nicméně žádá o splátkový kalendář, a bude-li to možné, rovněž o prominutí úroků. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 18. 1. 2018, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, upomínkami žalobce z 3. 8. 2019 a 11. 9. 2019 a výzvou žalobce z 23. 4. 2020 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 18. 1. 2018 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 9 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat za účelem bezhotovostních úhrad za zboží a služby. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 12% ročně formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3% z aktuální výše částky, které se zavázal zaplatit vždy po ukončení účetního období, minimálně však 200 Kč. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásil úvěr za splatný ke dni 11. 9. 2019. K tomuto dni žalobce provedl vyčíslení svých pohledávek vůči žalovanému z předmětné smlouvy, přičemž dluh žalovaného činil na jistině úvěru 11 785,62 Kč, na smluvním úroku 1 640,01 Kč a na zákonném úroku z prodlení 789,76 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. I po prohlášení úvěru za splatný až do jeho splacení rovněž dále žalobci přísluší právo na zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 12% ročně. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušnému kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku, čímž zohlednil žádost žalovaného o poskytnutí delší lhůty k plnění, než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť je zřejmé, že se poskytnutí této delší lhůty k plnění nemůže nějak zásadněji projevit na majetkových poměrech žalobce. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 17/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.