5 C 67/2022-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 918,25 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 8. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 15 570 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 2 662 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 6 866 Kč činil poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a 4 692 Kč činil poplatek za komfortní splácení a vedení zákaznické účtu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 791 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 6. 2020. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalovaného, a to zejména z údajů o příjmech a běžných měsíčních výdajích žalovaného a jeho pracovní smlouvy. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a právnímu předchůdci žalobce celkově uhradil částku 3 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností k 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného vůči žalobci na jistině 18 479,17 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 11 439,08 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 7. 8. 2019 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ke smlouvě, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 18. 12. 2020, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 1.2021 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 9. 11. 2021 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 8. 2019 dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Tuto částku si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 15 570 Kč představující souhrnný poplatek, přičemž z tohoto souhrnného poplatku činil 2 662 Kč smluvní úrok při úrokové sazbě 29% ročně, 6 866 Kč činil poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a 4 692 Kč činil poplatek za komfortní splácení a vedení zákaznické účtu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 791 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 6. 2020. Schopnost žalovaného splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalovaného, a to zejména z údajů o příjmech a běžných měsíčních výdajích žalovaného a jeho pracovní smlouvy, přičemž vzhledem k výši zápůjčky považuje soud tento způsob ověření schopnosti žalovaného za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil pouze částečně a právnímu předchůdci žalobce celkově uhradil částku 3 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 přešla s účinností k 5. 1. 2021 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému dne 6. 1. 2021 písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného vůči žalobci na jistině 18 479,17 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 11 439,08 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši poplatků za zpracování žádosti o zápůjčku, administrativní činnost a vedení zákaznického účtu přitom považuje soud za službu poskytnutou žalovanému a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení od 19. 12. 2020 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v této části žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 29 918,25 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v části týkající se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 2 662 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti zápůjčky, naopak je z textu smlouvy zřejmé, že úmyslem účastníků smlouvy bylo sjednat právě pouze úrok ve výši sjednané ve smlouvě. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byl žalobce v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 197 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.