6 C 30/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako úhrady za odtah vozidla žalovaného bránícího v činnosti na pozemní komunikaci. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, přičemž trval na nařízení jednání ve věci. Soud mu proto zaslal předvolání k jednání na jím zvolenou adresu, přesto se žalovaný k jednání nedostavil a bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení z listin předložených žalobcem učinil závěr, že žalovaný dne 12.5.2021 ponechal své vozidlo zn. Ford [registrační značka] jako jeho provozovatel na místě, kde to toho času za účelem blokového čistění nebylo dovoleno, pročež jeho vozidlo bylo z pověření žalobce odtaženo a následně umístěno zpět, avšak náklady za tento úkon ve výši stanovené usnesením Rady [územní celek] žalovaný dosud žalobci neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžního závazku, je kromě dlužné částky povinen hradit i zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o obranu žalovaného potud, že jeho vozidlo mělo poruchu a bylo žalovaným odtaženo samostatně, pak sám žalovaný uvedl, že takto učinil až dne 14.6.2021. Jelikož toto tvrzení samo o sobě nijak nevyvrací údaje v žalobě o odtažení a následném vrácení vozidla na místo žalobcem dne 12.5.2021, rozhodl soud způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 19a odst. 1 a 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 1 000 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 4. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za čtyři započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč, 5. náhrada cestovních výdajů ve smyslu vyhlášky č. 511/2021 Sb. za 126 najetých kilometrů ve výši 945 Kč při žalobcem doložené nákupní ceně paliva ve výši 47,70 Kč /1 litr a průměrné spotřebě užitého vozu 5,9 litrů motorové nafty /100 km. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.