7 C 138/2022-14 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 8. 3. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 211 185 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 29. 12. 2019. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne 14. 1. 2020 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 4. 8. 2021 do 9. 11. 2021 dodala žalobkyně žalovanému celkem 0, 73700 MWh elektřiny v ceně 3 826 Kč. Žalobkyně mu tuto částku vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 7. 12. 2021. Žalovaný na tuto pohledávku žalobkyni dosud ničeho neuhradil. V období od 16. 7. 2020 do 3. 8. 2021 dodala žalobkyně žalovanému celkem 44,246 MWh elektřiny v ceně 225 359 Kč. Žalovaný v uvedeném období žalobkyni na zálohách uhradil celkem 18 000 Kč, a proto mu žalobkyně fakturou [číslo] vyúčtovala částku 207 359 Kč splatnou dne 23. 8. 2021. Na tuto pohledávku dosud žalovaný také neuhradil ničeho. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatil žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 8 448 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 2 x 9 180 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a jeden půlúkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 4 590 Kč, celkem 22 950 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí částku 5 008,50 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.