7 C 169/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 540 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků žalovaného vůči žalobkyni vyplývajících z písemných uznání dluhu žalovaným týkajícího se nezaplacených regulačních poplatků. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako pojištěnec využil lékařskou pohotovostní službu u žalobkyně ve dnech 26. 6. 2015, 5. 9. 2015, 26. 9. 2015, 19. 10. 2015, 19. 12. 2015 a 11. 9. 2021, tj. celkem 6x, přičemž za každé z těchto ošetření mu vznikla povinnost ihned zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Žalovaný tento poplatek ani jednou neuhradil a obdržel proto vždy od žalobkyně písemnost s uvedením dlužné částky a platebních údajů, kam a v jaké náhradní lhůtě splatnosti do 8 dnů může regulační poplatek zaplatit. Současně žalovaný vždy uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Žalovaný dosud žalobkyni spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvy žalobkyně zaslané mu před zahájením řízení. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) – žalovaný. Soud provedl dokazování daňovými doklady a upomínkami obsaženými ve spisu a uznáními dluhu žalovaným z 26. 6. 2015, 5. 9. 2015, 26. 9. 2015, 19. 10. 2015, 19. 12. 2015 a 11. 9. 2021. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako pojištěnec využil lékařskou pohotovostní službu u žalobkyně ve shora uvedených dnech, přičemž za každé z těchto ošetření mu vznikla dle § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění platném ke dni jednotlivých lékařských ošetření žalovanému povinnost ihned zaplatit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Žádné důvody pro neplacení regulačního poplatku dle § 16a odst. 2 stejného zákona přitom u žalovaného nejsou dány. Žalovaný tento poplatek ani jednou neuhradil a obdržel proto vždy od žalobkyně písemnost s uvedením dlužné částky a platebních údajů, kam a v jaké náhradní lhůtě splatnosti do 8 dnů může regulační poplatek zaplatit. Současně žalovaný uznal vždy svůj dluh vůči žalobkyni ohledně částky 90 Kč co do důvodu i výše. <i>Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> Písemná uznání dluhu žalovaným z 26. 6. 2015, 5. 9. 2015, 26. 9. 2015, 19. 10. 2015, 19. 12. 2015 a 11. 9. 2021 mají všechny náležitosti platného uznání dluhu dle shora uvedeného ustanovení o.z.. Má se tak za to, že ke dni uznání všech šesti dluhů po 90 Kč v celkové výši 540 Kč dluh žalovaného vůči žalobkyni trval. Žalovaný přitom netvrdil, že by po tomto uznání dluhu nastala nějaká právní skutečnost mající za následek částečný nebo úplný zánik jejího dluhu vůči žalobkyni, a žádná taková právní skutečnost nevyplývá ani z obsahu spisu. Žalovaný se rovněž vůči žalobkyni počínaje dnem následujícím po splatnosti každé z pohledávek dle daňových dokladů vystavených žalobkyní žalovanému ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobkyni dle § 1968 a § 1970 o.z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení u každé z pohledávek přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení delší lhůty nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč za dva hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky.