7 C 175/2022-97 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 148 294,21 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o [příjmení] půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným jako smluvními stranami dne 20. 8. 2018. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2019 a 3. 10. 2019. Raiffeisenbank nejprve pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba], a. s., a ta ji následně postoupila žalobkyni. Na základě úvěrové smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 16,90 % p.a. a dále poplatky dle smlouvy a dle platného ceníku. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 3 152 Kč. Žalovaný však nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 26. 8. 2019 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka představuje součet jistiny úvěru ve výši 147 129,21 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 165 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy svůj dluh dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 20. 8. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 150 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 152 Kč, přičemž první splátka ve výši 2 112,49 Kč byla splatná dne 20. 9. 2018 Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit 84 splátek. Výše dlužné částky byla zjištěna ze souhrnného výpisu pohybů na účtu za období od 21. 8. 2018 do 21. 8. 2019. Prohlášením o okamžité splatnosti úvěru ze dne 26. 8. 2019 byl úvěr k témuž dni prohlášen za splatný a žalovaný byl současně vyzván k úhradě dlužné částky. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 8. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba], a.s.. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 18. 10. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 10. 2019 byla pohledávka za žalovaným dále postoupena ze [právnická osoba], a.s. na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 11. 2019. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 5. 12. 2019. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> <i>9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok. 11. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. 12. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 5 932 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 7 060 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.