7 C 183/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 30 238 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu č. M100250 ze dne 11. 6. 2019. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne 11. 6. 2019 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti poskytovat veškerou součinnost k řádnému plnění smlouvy a nečinit pod dobu jejího trvání jakékoliv kroky směřující k jejímu neoprávněnému/předčasnému ukončení ve výši min. 5 000 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta za zaslání každé upomínky ve výši 100 Kč. V období od 1. 3. 2021 do 12. 6. 2021 dodala žalobkyně žalované celkem 5,06 MWh elektřiny v ceně 25 038 Kč. Žalovaná na zálohách žalobkyni neuhradila ničeho, a proto jí žalobkyně uvedenou částku vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 29. 6. 2021. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 12. 7. 2021 k úhradě částku 5 000 Kč představující sjednanou smluvní pokutu. Žalobkyně dále žalované vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 14. 7. 2021 k úhradě částku 100 Kč a fakturou [číslo] splatnou dne 18. 7. 2021 také 100 Kč za dvě odeslané upomínky. Žalovaná na žádnou ze shora specifikovaných faktur žalobkyni dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně žalované zaslala dne 20. 7. 2021 předžalobní výzvu. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. <i>Podle ust. § 2048 odst. 1 věta první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. V důsledku porušení smlouvy vznikla žalované též povinnost uhradit žalobkyni platně sjednané smluvní pokuty. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 210 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 2 340 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 7 020 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.