7 C 19/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2022 se žalobce domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 322 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 8. 2020. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci tuto částku vrátit nejpozději do 26. 8. 2021. Dosud žalovaný žalobci nevrátil ničeho, přestože byl k tomu opakovaně vyzván. Žalobce mu proto zaslal dne 26. 11. 2021 předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Dne 27. 8. 2020 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce, v níž se žalobce zavázal převést žalovanému na jeho účet č. SK38 [číslo] [číslo] [číslo] 1957 [číslo] částku 200 000 Kč do jednoho dne ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s úrokem ve výši 72 000 Kč (tj. 36 % z poskytnuté zápůjčky) vrátit nejpozději do 12ti měsíců. Strany si dále sjednaly, že případný spor mezi nimi bude rozhodovat Okresní soud v Třebíči. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u Komerční banky na jméno žalobce bylo zjištěno, že dne 28. 8. 2020 byla zaslána částka 200 000 Kč na účet žalovaného uvedený výše v tomto odstavci. Žalobce zaslal dne 26. 11. 2021 žalovanému předžalobní výzvu. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobce nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Jelikož se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku, je kromě dlužné jistiny povinen uhradit mu též zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po sjednané splatnosti zápůjčky, tj. od 27. 8. 2021 ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 12 880 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 9 620 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 28 860 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. 10. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. <i>12. Podle ustanovení § 10 odst. 7 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek.</i> 13. Žalobce na soudním poplatku zaplatil částku 15 760 Kč. Dle položky 2, bodu, 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků činí výše soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 4 % z žalované částky, tj. 12 880 Kč. Rozdíl mezi skutečně zaplaceným soudním poplatkem a částkou 12 880 Kč, který činí 2 880 Kč, bude proto po právní moci tohoto rozsudku vrácen žalobci.