7 C 203/2022-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 35 440 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 15. 3. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. 2. Soud usnesením ze dne 15. 7. 2022, č. j. 7 C 135/2022-10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. 3. Podáním ze dne 23. 9. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 150 Kč (kapitalizovaný úrok) a částky 9 750 Kč (smluvní pokuta), žalobní tvrzení doplnila ve vztahu ke způsobu uzavření úvěrové smlouvy a jejích dodatků, což doložila příslušnými listinami. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti svá tvrzení nedoplnila vůbec. 4. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání (viz odst. 2.), což neučinila, nepovažoval soud za nezbytné ve věci nařizovat jednání. 5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 22. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku a neobsahuje žádný podpis. Jistina úvěru činila 25 000 Kč, splatnost byla sjednání v trvání 44 dnů, tj. dne 29. 4. 2020. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 187,11 %. Ze smlouvy téhož čísla uzavřené ze dne 15. 4. 2020 týmiž účastníky bylo zjištěno, že se jedná opět o spotřebitelský úvěr na částku 25 000 Kč se splatností do 22. 4. 2020 a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 222,51 % ročně. Ani tato smlouva neobsahuje žádný podpis. Ze smlouvy téhož čísla uzavřené ze dne 24. 3. 2020 týmiž účastníky bylo zjištěno, že se jedná opět o spotřebitelský úvěr na částku 25 000 Kč se splatností do 15. 4. 2020 a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 274,43 % ročně. Ani tato smlouva neobsahuje žádný podpis. Ze smlouvy téhož čísla uzavřené ze dne 24. 3. 2020 týmiž účastníky bylo zjištěno, že se jedná opět o spotřebitelský úvěr na částku 25 000 Kč se splatností do 15. 4. 2020 a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 273,34 % ročně. Ani tato smlouva neobsahuje žádný podpis. Ze smlouvy téhož čísla uzavřené ze dne 4. 5. 2020 týmiž účastníky bylo zjištěno, že se jedná opět o spotřebitelský úvěr na částku 25 000 Kč se splatností do 6. 5. 2020 a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 161,43 % ročně. Ani tato smlouva neobsahuje žádný podpis. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila na účet č. [bankovní účet] (s označením příjemce [celé jméno žalovaného]) dne 24. 3. 2020 částku 1 000 Kč, dne 18. 3. 2020 částku 16 000 Kč a dne 16. 3. 2020 částku 8 000 Kč. Dopisem ze dne 7. 7. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a současně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky 37 689,68 Kč ve lhůtě do 30. 7. 2021. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 11. 11. 2021. <i>6. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> 7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky 9 750 Kč představující smluvní pokutu. Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání. 8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu/smlouvy o úvěru o obsahu tvrzeném žalobkyní. Žalobkyně soudu předložila celou řadu smluv stejného čísla, které měly být podepsány v různých dnech. Vždy se přitom jednalo o úvěr ve výši 25 000 Kč, což vůbec neodpovídá částkám a datům, kdy proběhly platby z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve smlouvách. Žádná z těchto smluv přitom neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného, a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Nadto předložené smlouvy o úvěru považuje soud za zcela zmatečné a nepřehledné, neboť z nich není zřejmé, že se jedná pouze o prodloužení splatnosti již poskytnutého úvěru, jak tvrdí žalobkyně, ale zdá se, jako by byl pokaždé poskytován nový úvěr ve výši 25 000 Kč s jiným datem splatnosti a s jinou úrokovou sazbou. Takovýto způsob prodlužování spotřebitelské smlouvy považuje soud za zcela nepřijatelný. Předložené smlouvy ani neodpovídají doplněným tvrzením žalobkyně (zejm. výše částek úvěrů) a soud se proto domnívá, že smlouvy ve skutečnosti ve znění tvrzeném žalobkyní vůbec uzavřeny nebyly. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovanému byly na jeho účet skutečně zaslány částky 8 000 Kč, 16 000 Kč a 1 000 Kč, celkem tedy 25 000 Kč. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 25 000 Kč. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 25 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva/smlouvy o úvěru je/jsou neplatná/é jako celek, tedy i co do ujednání o jeho/jejich splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2021, přičemž splatnost byla stanovena na den 30. 7. 2021. Od 31. 7. 2021 se proto žalovaný ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a je povinen od uvedeného data uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. 15. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 25 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 31. 7. 2021 ve výši platné k uvedenému dni dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu pak výrokem III. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 16. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, resp. vzala svoji žalobu částečně zpět bez udání důvodu, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 70 %: 30 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do dne 31. 10. 2022 ve výši 27 666,44 Kč k celkové žalované částce opět včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 39 017,69 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 11 351,25 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následujících položek: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 390 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tar