7 C 218/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 6. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 517,86 Kč z titulu smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne 3. 2. 2021. 2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: 3. Mezi účastníky byla dne 3. 2. 2021 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které, se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 11. 3. 2021 do 2. 8. 2021 dodala žalobkyně žalované celkem 1,566 MWh elektřiny v ceně 8 417,86 Kč, na kterou však žalovaná dosud uhradila pouze částku 3 000 Kč. Zbývající část kupní ceny za spotřebovanou elektřinu ve výši 5 617,86 Kč jí proto žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 25. 8. 2021. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy pro případ, že zákazník (žalovaná) opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, a to ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace. Shora specifikovaná smlouva byla uzavřena na 30 měsíců od data 3. 2. 2021 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradila zálohu za měsíce květen a červen 2021 a žalobkyně proto dne 2. 8. 2021 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku elektřiny. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystaveným dne 2. 8. 2021, splatným dne 12. 8. 2021. Jedná se přitom o smluvní pokutu za každý měsíc od 2. 8. 2021 do 11. 9. 2023, tedy za 25 měsíců po 400 Kč. Na tuto pohledávku dosud žalovaná uhradila částku 100 Kč a nadále tak žalobkyni dluží 9 900 Kč. Fakturou [variabilní symbol] vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou faktury za dodávku elektřiny. V souladu s čl. 5 obchodních podmínek byla splatnost stanovena na 25. 8. 2021. Žalobkyně dále žalované zaslala předžalobní upomínku formou vyúčtování dlužných částek v celkové výši 15 717,86 Kč se splatností do 13. 10. 2021. Upomínka byla žalované odeslána dne 6. 10. 2021 Ani na tuto výzvu však žalovaná nereagovala, stejně jako na výzvu před podáním žaloby ze dne 2. 12. 2021 zaslanou jí právním zástupcem žalobkyně. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“) a dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen„ EZ“). <i>5. Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>6. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>8. Dle ust. § 28 odst. 2 písm. j) EZ je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.</i> 9. Soud má za prokázané, že v rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny a sjednané smluvní pokuty. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti faktury za dodanou elektřinu ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovaného ve splátkách. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. 11. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 740 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. 12. S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.