7 C 236/2021-29 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 30 500 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 11. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova] – dále též jen„ FCC“) a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit FCC spolu s jistinou úvěru také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit formou 78 týdenních splátek ve výši 485 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 16. 5. 2019. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 21,27 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 7 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi FCC a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 15. 1. 2021. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 18. 10. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. FCC ověřila majetkovou situaci žalovaného z výpisu z bankovního účtu, z rozhodnutí o přiznání výživného a z předložených dokladů SIPO a dále též lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný tehdy uvedl, že je zaměstnán jako instalatér u společnosti V-STAV, kde jeho měsíční příjem činí 19 500 Kč a žije v nájmu. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pak zajistil skóringový model informačního systému FCC. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, který rozhodoval v obdobné věci. 3. K jednání nařízenému na 24. 1. 2022 se bez omluvy nedostavil žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. K žádosti právního zástupce žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Nadto soud již jednou žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzval. 4. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2018 (v žalobě chybně uvedeno datum 22. 11. 2018) soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCC jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se FCC zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 3 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 37 800 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách ve výši 485 Kč, resp. 455 Kč v poslední splátce. Žalovaný pak na tuto smlouvu již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 7 300 Kč. 6. Přípisem FCC ze dne 19. 2. 2021 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ze shora uvedené smlouvy (v celkové výši 33 000 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 15. 1. 2021. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky FCC za žalovaným. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy. Dne 14. 5. 2021 pak žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu k plnění. 7. Ze zákaznické karty žalovaného datované ke dni 21. 11. 2018 soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla jeho občanského průkazu, označení druhu bydlení (nájemník), údaj o tom, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené dítě a má učňovské vzdělání. Údaj o rodinném stavu není uveden. Dále uvedl, že je zaměstnán u firmy V-STAV, s.r.o., kde jeho čistý měsíční příjem činí 19 500 Kč s tím, že další příjem nemá. Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 1 500 Kč měsíčně, osobní výdaje ve výši 3 000 Kč, výživné ve výši 2 500 Kč a splátky půjček/úvěrů ve výši 500 Kč. Půjčku uvedl žalovaný ve výši 10 000 Kč od Providentu. Žalovaný předložil k ověření svých tvrzení bankovní výpisy a rozhodnutí o přiznání výživného. 8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (FCC) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výš