7 C 243/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 11 040 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 30. 8. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka žalobkyní převedena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byla soudem vyzván. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zaslala dne 30. 8. 2021 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 30. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč se lhůtou splatnosti v trvání 30 dnů. Ve smlouvě je uvedeno číslo bankovního účtu klienta (žalovaného) [bankovní účet] a dále to, že smlouva je uzavřena okamžikem, kdy bude akceptace návrhu na uzavření smlouvy zákazníkovi (žalovanému) doručena prostřednictvím SMS nebo emailu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 3. 2022, výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podací lístek ze dne 17. 3. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. <i>5. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2390 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.</i> 6. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu o zápůjčce o obsahu tvrzeném žalobkyní. Žalobkyně dále též nedoložila, kdy a jak bylo doručeno žalovanému oznámení o akceptaci návrhu smlouvy o zápůjčce, přičemž teprve doručením akceptace smlouvy žalovanému měla být smlouva uzavřena. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Za situace, kdy žalobkyně již v samotné žalobě navrhla, aby soud věc alternativně posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, nenařizoval soud ve věci jednání, ani žalobkyni nevyzýval k doplnění žalobních tvrzení a k doplnění důkazů. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho účet č. [bankovní účet] částka 8 000 Kč skutečně zaslána. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 8 000 Kč. Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 8 000 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o zápůjčce je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o její splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022, resp. v předžalobní výzvě z téhož dne. Žalovanému byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů od doručení. Oznámení, resp. výzva byly žalovanému podle podacího lístku odeslány dne 17. 3. 2022. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tj. 21. 3. 2022 a dne 22. 3. 2022 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení. Lhůta proto uplynula dne 24. 3. 2022 a ode dne 25. 3. 2022 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 8 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 25. 3. 2022 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu co do zbytku úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl. 7. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 580 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. 8. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 452 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 2 252 Kč. V poměru úspěchu (71 %) a neúspěchu žalobkyně (29 %), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšný účastník povinna, částku ve výši 945,90 Kč (tj. 42 % z částky 2 252Kč). 9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.