7 C 253/2021-44 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 56 222,33 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovanou. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. V následném vyjádření k žalobě uvedla, že není schopna potvrdit pravost smlouvy přiložené k žalobě. Není si vědoma skutečnosti, že by od žalobkyně jakoukoli smlouvu obdržela, ani že by před uzavřením smlouvy obdržela od žalobkyně předsmluvní informace. Také si není vědoma skutečnosti, že by úvěr byl načerpán na účet č. [bankovní účet]. Přesto nezpochybňuje, že mezi stranami byla uzavřena nějaká smlouva o poskytnutí finančních prostředků a nějaké peníze od žalobkyně obdržela a poskytnutý produkt následně splácela. Žalovaná namítla, že žalobkyní požadovaný úrok ve výši 10,5 % měsíčně je lichvářský, že žalobkyně neprověřila její úvěruschopnost a že jí neposkytla písemnou formu smlouvy, a to ani v listinné podobě. Žalovaná dále tvrdí, že za dobu trvání smluvního vztahu zaplatila žalobkyni na splátkách více, než kolik činí jistina pohledávky. Z uvedených důvodů navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná ve svém dalším vyjádření vznesla námitku neplatnosti smlouvy. Žalovaná dále uvedla, že od dubna 2019 do současnosti používá účet vedený u Komerční banky, a.s. č. ú. [bankovní účet] a taktéž od dubna 2019 používala i účet vedený u Equa bank, a.s. č. ú. [bankovní účet]. 3. Žalobkyně s námitkami žalované nesouhlasila, když popsala způsob uzavření smlouvy na dálku. Dále doložila potvrzení o provedení jednotlivých plateb na účet žalované od společnosti T. Dále k dotazu soudu sdělila, že žalovaná dosud na svůj dluh uhradila celkem částku 80 342 Kč. 4. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 1. 2022, k němuž se dostavil pouze právní zástupce žalované, žalobkyně se z účasti u jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, jejího právního zástupce a žalované. K žádosti právního zástupce žalobkyně o odročení jednání, pokud by soud nemohl v plném rozsahu žalobě vyhovět, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) je zde uvedena jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje podpis žádné smluvní strany. Úvěrový rámec činil 80 000 Kč. Úroková sazba činila 10,50 % měsíčně. 7. Z potvrzení o provedených platbách vystavených společností T bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] převedla právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 4. 2019 částku 10 000 Kč, dne 27. 5. 2019 částku 7 000 Kč, dne 26. 7. 2019 částku 700 Kč, dne 16. 9. 2019 částku 13 000 Kč, dne 23. 9. 2019 částku 1 500 Kč, dne 25. 9. 2019 částku 500 Kč, dne 26. 9. 2019 částku 800 Kč, dne 16. 1. 2020 částku 7 000 Kč, dne 20. 1. 2020 částku 2 x 2 500 Kč, dne 16. 3. 2020 částku 5 000 Kč a dále na účet č. [bankovní účet] dne 24. 9. 2020 částku 1 000 Kč a dne 25. 9. 2020 částku 2 000 Kč. 8. Z přehledu odchozích a příchozích plateb na č.l. 19 spisu soud zjistil, že celkem žalovaná uhradila na svůj dluh v součtu částku 80 342 Kč. 9. Dopisem ze dne 18. 6. 2021 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Předžalobní výzvou z téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 56 075,32 Kč ve lhůtě tří dnů od doručení. Upomínka byla žalované odeslána dne 18. 6. 2021. 10. Z listiny označené jako„ Loan applocation info“ byly zjištěny osobní a kontaktní údaje žalované a též číslo jejího bankovního účtu ([bankovní účet]). 11. Standardní informace o spotřebitelském úvěru vysvětlují jednotlivá ustanovení smlouvy, avšak nejsou žalovanou podepsány, ani není připojen doklad o jejich doručení žalované. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. 13. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry: Právní předchůdkyně žalobkyně v období od 24. 9. 2019 do 16. 3. 2020 zaslala na účty žalované č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] celkem částku 53 500 Kč. Žalovaná žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni dosud uhradila celkem částku 80 342 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. 14. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>15. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalobkyně neprokázala, že by se žalovanou uzavřela smlouvu o takovém konkrétním obsahu jako tvrdí v žalobě. Této skutečnosti si byla sama zřejmě vědoma, neboť již v žalobě navrhla, aby soud posoudil její nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neuzná-li jej z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná navíc proti žalobě brojila i argumenty ohledně nejasností o konkrétním obsahu smlouvy, resp. neplatností tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobkyně, ačkoli byla k jednání řádně a včas předvolána a vyjádření žalované měla k dispozici, se z účasti u jednání omluvila, a nemohla být proto soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k prokázání konkrétního obsahu úvěrové smlouvy. K její podmíněné žádosti o odročení jednání soud nepřihlédl (viz odst. 4 tohoto odůvodnění). 19. Za této situace by tak žalobkyně měla vůči žalované právo na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (dosud nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. 20. Ze žalobních tvrzení a z listin předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni již uhradila částku 80 342 Kč, přičemž žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 53 500 Kč. Částka, kterou žalovaná již na svůj dluh uhradila výrazně přesahuje částku bezdůvodného obohacení na straně žalované, a proto soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 21. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 5 x 3 380 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odpor, písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 14. 9. 2021, 29. 9. 2021 a ze dne 4. 1. 2022 a účast na jednání dne 19. 1. 2022), celkem 16 900 Kč, 5 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 500 Kč. 22. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.