7 C 305/2021-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu – doručenou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2021, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo uloženo žalovanému k zaplacení 1 630 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 9. 7. 2019 do zaplacení, a to z titulu žalovaným dosud nezaplacené ceny za odtah a parkování vozidla [anonymizováno], [registrační značka], které provedla žalobkyně na základě pokynu Městské policie Plzeň dne 8. 6. 2019. Uvedené vozidlo stálo v ulici Vrchlického 15 v Plzni (před přechodem pro chodce), jak je uvedeno v Protokolu o odstranění motorového vozidla č. 043-06/2019 ze dne 8. 6. 2019. Za odtah vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů s tím spojených ve výši 1 630 Kč (dle usnesení Rady města Plzně č. 1667 ze dne 26. 11. 2009, a to 1 550 Kč za odtah a 80 Kč za první den parkovného). Žalovaný přistoupil dne 8. 6. 2019 k dluhu vlastníka uvedeného vozidla a zavázal se žalobkyni uhradit částku ve výši 1 630 Kč nejpozději do 8. 7. 2019. Žalovanému byla zaslána tzv. předžalobní upomínka, avšak žalovaný do dne podání návrhu ve věci samé žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. Ze žalobkyní předložených listin soud zjistil, že dne 8. 6. 2019 provedla žalobkyně na příkaz Policie města Plzně odtah vozidla [anonymizováno], [registrační značka], a to v místě Vrchlického ulice 15 v Plzni (před přechodem pro chodce). O tomto úkonu byl vyhotoven protokol č. 043-06/2019. Podle zřizovací listiny ze dne 1. 12. 2017, jíž byla žalobkyně zřízena, je předmětem činnosti žalobkyně jako doplňková činnost mimo jiné odtahová služba. Podle usnesení Rady města Plzně č. 1667 ze dne 16. 11. 2009 je cena za úplný odtah vozidla 1 550 Kč včetně DPH a cena za první den parkování 80 Kč včetně DPH. Z listiny nazvané přistoupení k dluhu č. 60/P/2019 ze dne 8. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný potvrdil správnost údajů z protokolu o odtahu vozidla ze dne 8. 6. 2019 a dále přistoupil vedle vlastníka vozidla k dluhu vůči žalobkyni vzniklého z odtahu a parkování uvedeného vozidla ve výši 1 630 Kč, který se zavázal uhradit nejpozději do 8. 7. 2019. Žalovaný pak byl několikrát vyzýván k úhradě žalované pohledávky, naposledy tzv. předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Podle § 1892 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně prokázala, že výše specifikované motorové vozidlo působilo překážku provozu na pozemní komunikaci (stálo před přechodem pro chodce) a dále, že právě žalobkyně na pokyn policejního orgánu zajistila odtah a uskladnění tohoto vozidla. Žalobkyně též prokázala, že náklady na odtah a uskladnění vozidla činily právě 1 630 Kč a že žalovaný je tím, kdo je (vedle vlastníka vozidla) povinen takové náklady žalobkyni uhradit. Dále je žalovaný povinen uhradit žalobkyni úroky z prodlení jakožto příslušenství žalované pohledávky, a to ve výši, která odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. První den prodlení žalovaného s uhrazením žalované částky byl den 9. 7. 2015, tedy den následující po uplynutí lhůty k zaplacení žalované částky stanovené v listině nazvané přistoupení k dluhu ze dne 8. 6. 2019. Žalovaný však svou povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s odtahem a uskladněním vozidla do dnešního dne nesplnil, a proto mu soud uložil tuto povinnost ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, žalovaného předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzvala k plnění, má tudíž vůči němu právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení zastoupena, má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně však v tomto ohledu nepožadovala žádnou náhradu nákladů řízení, a proto soud ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni toliko částku rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.