7 C 31/2022-60 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 2. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené v průběhu měsíce září 2021 ústní formou. Zápůjčka byla předána ve dvou splátkách po 100 000 Kč v hotovosti s odstupem jednoho týdne. Předání první splátky byl přítomen svědek [jméno] [příjmení]. Za přítomnosti svědka bylo dohodnuto, že celá zápůjčka bude vrácena jednorázově v hotovosti nejpozději do 31. 12. 2021. Přes opakované telefonické i písemné výzvy však žalovaná žalobci dosud žádnou částku neuhradila. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a nárok žalobce neuznala ani částečně. Žalovaná tvrdí, že jí žalobcem nebyla nikdy žádná finanční zápůjčka poskytnuta. Pokud by žalovaná finanční prostředky potřebovala, mohla si je půjčit od své matky, a nikoliv od nemajetného starobního důchodce. Také ostatní členové její rodiny by byli schopni jí finančně vypomoci. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků. 4. Z komunikace účastníků tohoto řízení na messengeru bylo zjištěno, že v říjnu 2021 spolu řešili finanční otázky, přičemž žalovaná uváděla, jaké částky potřebuje na zaplacení pojistky, opravy auta apod. a žalobce jí odpovídal, že peníze jí hned dá. Na fotografii z blíže neurčeného dne je patrný balík pětitisícových bankovek, který nabízí žalobce žalované. 5. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zná oba účastníky tohoto řízení. Pracuje jako ostraha v supermarketu [jméno], kam oba chodili. Koncem léta nebo začátkem září loňského roku se byl u žalobce podívat na bazén a viděl, jak žalobce žalované předává obálku s finanční hotovostí. [příjmení] byla ve dvoutisícových bankovkách, které byly v pootevřené obálce. Při předání peněz řekl žalobce žalované:„ Tady máš těch sto tisíc“. K předání peněz došlo v kuchyni, když všichni pili kávu. Obálka s penězi předtím ležela na stole. Žalovaná několikrát před [jméno] mluvila o tom, že potřebuje 200 000 Kč na rekonstrukci a 100 000 Kč na vybavení. [jméno] hovořila o tom, že peníze vrátí do konce roku, možná dřív. Žalobce měl peníze z prodeje domu a dvou bytů. 6. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je její bývalý přítel a mají spolu dvě dcery. Pro každou dceru má žalobce našetřených asi 250 000 Kč Celkem může mít v hotovosti 500 000 Kč až 1 000 000 Kč. Žalovaná ji kontaktovala a chlubila se tím, že si od žalobce půjčila 200 000 Kč, které má vrátit do konce roku 2021. Chtěla od ní zjistit, jakým způsobem získala majetek od žalobce, neboť věděla, že svědkyně je jeho bývalá přítelkyně. 7. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jej loni kontaktoval žalobce s tím, že potřebuje udělat nabídku na opravu bytu ve Vladislavy. Na byt jel následně podívat a nabídku žalobci poslal asi přes SMS. Rekonstrukce se však nakonec neprováděla. Žalobce mu řekl, že rekonstrukci dělá pro nějakou paní, že jí s tím pomáhá a že potřebuje vědět cenu. Žalovanou nezná. <i>8. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle ust. § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud má tvrzení žalobce o předání finanční částky 100 000 Kč a tedy uzavření smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 o.z. mezi žalobcem a žalovanou v této výši za prokázané zejména svědeckou výpovědí svědka [příjmení] ve spojení s výpovědí svědkyně [příjmení]. Svědek [příjmení] viděl předání obálky s penězi, a přestože finanční částku v ní obsaženou nepřepočítával, žalobce sdělil, že předává sto tisíc. Svědek nemá k žalobci vztah bližší než k žalované. Jeho výpověď byla spontánní a soud ji považuje za věrohodnou, když neshledal žádné znaky, který by ji znevěrohodňovaly. Výpověď svědka [příjmení] koresponduje též s výpovědí svědkyně [příjmení], která sice sama nebyla přítomna fyzickému předání peněz, ale veškeré informace o zápůjčce získala od žalované. Také potvrdila, že žalobce disponuje značnou finanční hotovostí v řádech statisíců Kč. Ačkoli svědkyně [příjmení] může mít s ohledem na své osobní vazby na žalobce zájem na výsledku sporu, vypovídala i ona zcela spontánně. V kontextu komunikace žalobce a žalované na messengeru je pak zřejmé, že žalobce poskytoval žalované finanční výpomoc, resp. různé věcné dary (kabelku, pračku apod.) a žalovaná tyto hodnoty přijímala a děkovala za ně. Pokud se jedná o splatnost zápůjčky, pak i zde vycházel soud ze svědeckých výpovědí, kdy oba svědci uvedli, že zápůjčka měla být vrácena do konce roku 2021. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 100 000 Kč a z ní plynoucích zákonných úroků z prodlení od 1. 1. 2022 ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2022 Sb. 12. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, neboť tvrzení žalobce o tom, že druhou část půjčky ve výši 100 000 Kč poskytl žalované v hotovosti asi týden po první části zápůjčky prokázána nebyla. Předání peněz nebyl přítomen žádný svědek. Navíc žalobce svá tvrzení v průběhu řízení měnil podle toho, jak se vyvíjela důkazní situace a současně svá původní tvrzení vyvrátil tím, že soudu předložil jako důkaz fotografii balíku pětitisícových bankovek, které údajně měly být (po výměně za dvoutisícovky) předány jako druhá část půjčky. Tato fotografie se však nachází mezi konverzacemi z měsíce října 2021 a žalobce sám tvrdil, že půjčka byla předána již v září 2021. S ohledem na shora uvedené soud ani žalobce nevyzýval dle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), aby svá tvrzení prokázal, neboť žalobce sám tato tvrzení vyvrátil. Soud měl proto za dostatečně zjištěný skutkový stav a poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. by bylo nadbytečné (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 105/2019). 13. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť každý z nich byl úspěšný co do poloviny předmětu řízení.