7 C 323/2021-13 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 5 446 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu regresního nároku za poskytnuté pojistné plnění vyplaceného žalobkyní v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným, který se odmítl podrobit krevní zkoušce na přítomnost alkoholu. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [registrační značka] (Škoda Octavia). Žalovaný dne 2. 10. 2020 s uvedeným vozidlem havaroval mezi obcemi Jackov a Dědice, přičemž mj. poškodil směrový sloupek a Krajské správě a údržbě silnic Jihlava (dále jen„ poškozená“) tak způsobil škodu ve výši 5 446 Kč. Tuto částku žalobkyně dne 31. 3. 2021 poškozené vyplatila. U žalovaného byla po nehodě provedena dechová zkouška na alkohol s výsledkem 2,54 promile. Žalovaný se následně odmítl podrobit krevní zkoušce na alkohol, v důsledku čehož byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) a k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se bez důvodu hodného zřetele jako řidič vozidla odmítl podrobit na výzvu příslušníka Policie ČR zkoušce na přítomnost alkoholu, má vůči němu žalobkyně právo na náhradu toho, co za něj plnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 20. 4. 2021 a znovu dne 6. 5. 2021 k úhradě žalované částky, avšak žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky povinen uhradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 10 odst. 1 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle ustanovení § 1968 věta první a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, paušální částku náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (předžalobní výzva a podání žaloby), celkem 600 Kč. Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.