12 C 15/2023-50 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou doručenou soudu 24. 6. 2022 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 30 734,50 Kč s příslušenstvím, z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 14. 3. 2023. Žalovaná, které byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba i předvolání k jednání, to vše tedy při zachování zákonem stanovené desetidenní lhůty před jednáním, a která byla o následcích nedostavení se poučena v předvolání k tomuto jednání, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškala. Žalobkyně, jenž se k jednání shora uvedenému dostavila, navrhla soudu, aby v takto nastalé procesní situaci rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, upravující procesní institut rozsudku pro zmeškání, když povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – obchodní společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne 31. 7. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byly peněžní prostředky v částce 16 000 Kč Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutou částku vč. sjednaných poplatků vrátit žalobci v dohodnutých měsíčních splátkách, tuto povinnost však porušila, pročež proti ní právní předchůdce žalobkyně uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty a sankčních poplatků, vč. smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná přes výzvy žalobkyně i jejího právního předchůdce do dnešního dne svůj dluh řádně neuhradila. Nárok uplatněný žalobou je proto důvodný včetně příslušenství této pohledávka a soud proto za použití ust. § 2395 občanského zákoníku žalobě vyhověl. Konkrétní délka lhůty stanovené žalované ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 230 Kč, navýšené odměny advokáta o 21% DPH ve výši 3 x 500 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 1 x 2 340 Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání soudu), paušálních náhrad 3 x 100 Kč a 1 x 300 Kč dle cit. vyhlášky a 8 x 100 Kč náhrady za promeškaný čas a jízdného k jednání soudu ve výši 122 Kč.