4 C 139/2023-66 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou na Okresní soud ve [obec] dne 10. 6. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 45 789,56 Kč s příslušenstvím z titulu plnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 9. 12. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr s konečnou výší 45 789,56 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20. 1. 2022. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla právním předchůdcem žalobce ověřena z příjmů a výdajů žalovaného s tím, že právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry maximálně ve výši 90% rozdílu mezi výdaji a příjmy úvěrovaného. Žalovaný z poskytnutého úvěrového limitu vyčerpal celkem 45 789,56 Kč a dosud takto poskytnutý úvěr ani částečně nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaný nereagoval ani na výzvu zaslanou mu žalobcem před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o. s. ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 9. 12. 2019 formou prostředků komunikace na dálku, včetně formuláře pro standardní informace o úvěru, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 27. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, přílohou této smlouvy obsahující specifikaci postupované pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky obsahující i výzvu před podáním žaloby z 13. 2. 2022 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 9. 12. 2019 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 20. 1. 2022. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla právním předchůdcem žalobce ověřena z příjmů a výdajů žalovaného a veřejně dostupných rejstříků s tím, že právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry maximálně ve výši 90% rozdílu mezi výdaji a příjmy úvěrovaného, přičemž tento způsob ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr považuje soud vzhledem k výši limitu úvěru za dostačující. Žalovaný z poskytnutého úvěrového limitu vyčerpal celkem 45 789,56 Kč a dosud takto poskytnutý úvěr ani částečně nesplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Co do výše přitom odpovídá žalobou uplatněný nárok smluvnímu ujednání účastníků smlouvy o úvěru, přičemž v tomto řízení se žalobce domáhá pouze vrácení jistiny úvěru a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se rovněž nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti úvěru v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 832 Kč, odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za 3 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 504 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.