4 C 39/2023-43 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 9. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 991 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru na bydlení uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným dne 25. 7. 2018. Na základě této smlouvy byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut spotřebitelský úvěr na bydlení až do částky 1 440 000 Kč. Úvěr byl postupně čerpán a dne 22. 7. 2020 byl vyčerpán v plné výši. S ohledem na dlouhodobé neplnění povinnosti ze strany žalovaného – dlužníka byla pohledávka ke dni 12. 5. 2022 zesplatněna. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9. 8. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a to ve výši 1 399 653,54 Kč s příslušenstvím. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 8. 2022. Žalobkyně uplatňuje žalobou pouze část jistiny ve výši 991 000 Kč, bez jakéhokoli příslušenství. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný. Při svém rozhodování vycházel soud z následujících listinných důkazů předložených žalobkyní: smlouva o úvěru ze dne 25. 7. 2018, žádosti o čerpání hypotečního úvěru ze dne 24. 4. 2020, ze dne 22. 7. 2020, ze dne 31. 5. [číslo] 9. 2019, 3. 10. 2019, 6.12. 2019 a 16. 3. 2020, výzva ke splacení hypotečního úvěru ze dne 13. 5. 2022, vyrozumění o postoupení pohledávek ze dne 11. 8. 2022, dodejka, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2022, souhrnný výpis pohybů na účtu a výzva ke splacení hypotečního úvěru ze dne 13. 5. 2022. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o hypotečním úvěru. Smluvní úrok byl po celou dobu trvání smlouvy sjednán ve výši 2,59 % ročně. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové 1 440 000 Kč, čerpaný úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 757,36 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas byl výzvou ze dne 13. 5. 2022 vyzván ke splacení celého úvěru, splatná částka činila celkem 1 418 255,46 Kč. Následně byla předmětná pohledávka postoupena z [právnická osoba], na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 8. 2022. Dne 7. 9. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil povinnost dle úvěrové smlouvy spočívající v tom, že řádně a včas nehradil sjednané splátky na poskytnutý úvěr. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobkyni řádně postoupena a žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě úvěru řádně vyzvala, a to ve lhůtě do 2. 6. 2022. S ohledem na tuto skutečnost soud zcela vyhověl žalobě v rozsahu požadované jistiny úvěru ve výši 991 000 Kč, včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 2,59 % ročně, plynoucího od zesplatnění úvěru, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně, plynoucího ode dne následujícího po uplynutí lhůty ke splacení úvěru. Výše zákonných úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 39 640 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 12 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 36 900 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.