5 C 124/2022-138 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení odměny za 3. čtvrtletí roku 2021. Žalobu odůvodnil tím, že od 11. 3. 2021 do 31. 12. 2021 pracoval u žalovaného jako vedoucí provozního úseku, jeho pracovní poměr skončil výpovědí danou žalobcem. Tehdejší ředitelka žalovaného dne 30. 9. 2021 svým rozhodnutím udělila zaměstnancům žalovaného odměny, které měly být vyplaceny v nejbližším výplatním termínu. Výše odměny přiznané žalobci činila 20 000 Kč. Žalovaný dosud žalobci tuto odměnu ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, o přiznání odměn zaměstnanců z 30. 9. 2022 nemá k dispozici a seznámil se s ním až v průběhu soudního řízení. Žádnému jinému zaměstnanci žalovaného nebyly dle tohoto rozhodnutí odměny vyplaceny. Postup bývalé ředitelky žalovaného o odměnách zaměstnancům za 3. čtvrtletí roku 2021 byl v rozporu s ustanovením § 134 zákoníku práce i vlastní směrnicí žalovaného č. , Anonymizováno, upravující platové poměry zaměstnanců žalovaného, neboť u jednotlivých zaměstnanců nebyl důvod přiznané odměny individuálně specifikován. Poukázal dále na hrubá porušování pracovněprávních předpisů vedoucími pracovníky žalovaného zjištěná při kontrole zřizovatelem a existující soudní judikaturu, zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 4481/2014 s tím, že žalobci předmětným rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného právo na odměnu nemohlo vzniknout. Dle jeho názoru by přiznání práva na zaplacení odměny žalobci bylo rovněž v rozporu s dobrými mravy.3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy od 11. 3. 2021 na pracovní pozici vedoucí provozního úseku. Jeho pracovní poměr zanikl dnem 31. 12. 2021 na základě výpovědi dané žalobcem dne 18. 10. 2021, stejného dne byly žalobci oznámeny překážky v práci na straně zaměstnavatele spočívající v nemožnosti přidělovat dále žalobci práci dle pracovní smlouvy. Sporným zůstalo, zda žalobci přísluší právo na vyplacení odměny ve výši 20 000 Kč přiznané mu soudu předloženým rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného.4. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 10. 2022, č.j. 5 C 124/2022-99, byla žaloba ve věci samé zamítnuta a soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl přitom na základě provedeného dokazování k závěru, že rozhodnutí tehdejší ředitelky žalovaného o odměnách z 30. 9. 2021 je neplatné a nárok žalobce na vyplacení odměny ve výši 20 000 Kč dle něj nevznikl.5. Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 10. 2023, č.j. 49 Co 166/2022-122, tento rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl přitom k závěru, že je zcela irelevantní, z jakých důvodů byla odměna poskytnuta dalším zaměstnancům žalovaného, relevantní je pouze vyřešení otázky, z jakých důvodů byla odměna poskytnuta žalobci. Uložil zdejšímu soudu, aby se věcí zabýval z výše uvedených hledisek s tím, že bude mít na zřeteli, že důkazní břemeno v projednávané věci tíží žalovaného zaměstnavatele. Soud I. stupně také v dalším řízení neopomene zopakovat dokazování výslechem bývalé ředitelky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , kterou vyslechne po poučení dle § 131 o.s.ř. jako účastníka řízení (srov. § 126a odst. 1 o.s.ř.). Nezbytné bude také objasnění otázky, za jaké konkrétní období byla odměna žalobci předmětným rozhodnutím přiznána, jelikož její vyřešení má přímou souvislost s otázkou, zda pro přiznání odměny byly splněny podmínky stanovené v § 134 zákoníku práce (zde lze podotknout, že rozhodnutí o odměně ze dne 30. 9. 2021 se týká podle svého obsahu odměn za období 1-9/2021, a pokud soud I. stupně vyšel z toho, že , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla, že předmětné rozhodnutí se týká pouze období 7- 9/2021, bylo na něm aby tuto nesrovnalost v rámci dokazování objasnil, k čemuž bude mít znovu možnost při účastnickém výslechu jmenované). Pokud při objasňování výše uvedených otázek soud I. stupně dospěje k závěru, žalovaný do řízení dosud nevnesl dostatečná skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo, že rozhodnutí o přiznání odměny bylo antidatováno, že nebyly dány důvody pro přiznání odměny, neboť žalobce v daném období nesplnil žádný mimořádný nebo zvláště významný pracovní úkol, a že tedy rozhodnutí o odměně je nicotným právním jednáním, neboť bývalá ředitelka žalovaného předmětným rozhodnutím o přiznání odměny žalobci chtěla zastřít skutečný důvod přiznání odměny, s nímž pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny žalobci nespojují, anebo že žalovaný ve vztahu ke svým skutkovým tvrzením dosud neoznačil relevantní důkazy, vyzve žalovaného postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní s tím, že jej poučí též o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.6. Dle pokynu odvolacího soudu předvolal soud k jednání bývalou ředitelku žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , vzorem 22 jako účastnici řízení. Jmenovaná na předvolání reagovala omluvou s tím, že odkazuje na svoji již podanou svědeckou výpověď. Dále uvedla, že nesouhlasí s tím, aby byla ve věci vyslechnuta jako účastnice řízení. Tento nesouhlas byl soud nucen akceptovat, neboť dle § 131 odst. 1 o.s.ř. je podání účastnické výpovědi vázáno na souhlas účastníka, který má být vyslechnut, a soud nedisponuje nástroji, kterými by účastníka mohl k podání účastnické výpovědi přinutit. Za nezměněného skutkového stavu oproti poslednímu rozhodnutí soudu 1. stupně při respektování pokynů odvolacího soudu dospěl soud i nadále k závěru, že žaloba není důvodná.7. Vzhledem k nesouhlasu bývalé ředitelky žalovaného nebylo možné její účastnickou výpovědí odstranit rozpor mezi jejím tvrzením jako svědkyně a textem tabulky o udělení odměn ohledně období, za které měly být odměny v této tabulce uvedené přiznány. Nebylo možno ani dále blíže objasnit další okolnosti týkající se vyhotovení této tabulky. Soud proto musel při rozhodování vycházet z pro žalobce výhodnějšího textu této tabulky, ze kterého vyplývá, že odměny v ní uvedené byly přiznány za prvních devět měsíců roku 2021. Žalovaný nepředložil žádný důkaz na podporu své domněnky, že by tato tabulka měla být vyhotovena dodatečně, a soud proto musel vycházet z data na ní uvedeného, tedy dne 30. 9. 2021. Při zkoumání platnosti touto tabulkou přiznané odměny vyšel soud z vnitřního platového předpisu žalovaného 8.03/E platného od ledna 2021, ve kterém je v článku 5.8 uvedeno, že za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného úkolu může žalovaný poskytnout zaměstnanci odměnu. Výši přiznání odměny konkrétnímu zaměstnanci s konkrétním uvedením důvodu navrhne vedoucí úseku, na kterém zaměstnanec vykonává práci a předkládá ke schválení ředitelce domova. Zaměstnancům přímo podřízeným ředitelce navrhne odměnu ředitelka domova.8. Podle § 134 zákoníku práce ve znění platném ke dni 30. 9. 2021 za úspěšné splnění mimořádného úkolu nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.9. Z tabulky označené jako přehled odměn žalobce na č.l. 6 spisu nelze splnění žádné z podmínek pro udělení odměny stanovené ve shora citovaném ustanovení zákoníku práce i vnitřního předpisu žalobce zjistit. V části tohoto přehledu odměn v tabulce označené jako „hodnocení, odůvodnění“ není tabulka u žádného ze zaměstnanců, tedy ani u žalobce, vyplněna. Je z ní rovněž zřejmé, že téměř u všech zaměstnanců měla odměna činit shodnou částku 8 000 Kč. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , tehdejší vedoucí ekonomického úseku žalovaného, vzal za soud za prokázané, že jí toto rozhodnutí obsahující předmětnou tabulku nebylo předáno a nikdy je neviděla. Žádné odměny vyplývající z tohoto rozhodnutí nebyly ostatním zaměstnancům žalovaného vyplaceny. Soud rovněž nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, že mu v rámci předání funkce bývalou ředitelkou žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nebylo rozhodnutí obsahující tabulku s výpočtem odměn předáno a žalovaný se o jeho existenci dověděl až v souvislosti se soudním řízením. Zjevně tak dle něj nemělo být postupováno u ostatních zaměstnanců žalovaného a nejednalo se ze strany tehdejší ředitelky žalovaného o vážně míněné právní jednání. Je proto třeba vzhledem ke všem shora uvedeným zjištěním dovodit, že toto rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného nerespektovalo žádnou z podmínek jeho platnosti vyplývajících ze zákoníku práce i citovaného vnitřního předpisu žalovaného a jedná se proto o nicotné právní jednání. Žádný jiný titul pro vyplacení sporné částky přitom nebyl žalobcem tvrzen ani soudem zjištěn v rámci dokazování. Soud proto žalobu opírající se právě o toto nicotné právní jednání ve věci sa