5 C 247/2020-187 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 15. 2. 2016 výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], a to domu na adrese [adresa žalované a žalobce], a souvisejícího stavebního pozemku a zahrady. Tyto nemovitosti od dubna 2019 do současnosti fakticky užívá bez jakéhokoli právního titulu žalovaná, která je bývalou přítelkyní žalobce. Žádnou úplatu za užívání předmětných nemovitostí žalovaná žalobci neplatí a vzniká jí tak na úkor žalobce bezdůvodné obohacení minimálně ve výši obvyklého nájemného za srovnatelné nemovitosti. Za měsíc srpen 2020, za který se žalobce vydání bezdůvodného obohacení domáhá, činila výše bezdůvodného obohacení žalované dle jeho názoru 20 000 Kč. Na výzvy žalobce k vyklizení předmětných nemovitostí žalovaná nereagovala a byl proto nucen domáhat se jejich vyklizení soudní cestou. 2. Usnesením ze dne 1. 8. 2023 soud povolil změnu žalobního petitu ve smyslu jejího rozšíření na částku 78 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované za měsíce srpen 2020 až prosinec 2020 včetně. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že mezi účastníky byla dne 25. 3. 2019 uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě ohledně předmětných nemovitostí, přičemž žalobce svoje závazky z ní vyplývající dobrovolně nesplnil. Probíhá proto soudní řízení o nahrazení projevu vůle žalobce k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí. Věc probíhá u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 304/2019 a dosud není pravomocně skončena, soud prvního stupně však již žalobě vyhověl. Žalovaná tak dle jejího názoru předmětné nemovitosti v žalobcem vymezeném období neužívala bez právního důvodu a bezdůvodné obohacení jí nevzniklo. 4. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl v měsících srpen 2020 až prosinec 2020 zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], tedy domu [adresa] na ulici [ulice] se stavebním pozemkem a zahradou, přičemž v tomto období tyto nemovitosti užívala výlučně žalovaná, která je bývalou přítelkyní žalobce. Mezi účastníky byla dne 25. 3. 2019 ohledně předmětných nemovitostí uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní, přičemž žalobce závazek uzavřít se žalovanou kupní smlouvu obsahu v ní uvedeného nesplnil a nahrazení projevu jeho vůle je předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 304/2019, které dosud není pravomocně skončeno. Sporným zůstalo, zda, a případně v jaké výši, vzniklo žalované užíváním předmětných nemovitostí za měsíce srpem 2020 až prosinec 2020 včetně na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Žalovaná ve žalobcem vymezeném období předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce nepochybně užívala bez jakéhokoli platného právního titulu a neplatila za užívání žalobci žádnou úplatu. Užíváním bez platného právního titulu jí tak na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případný úspěch žalované ve sporu o nahrazení vůle žalobce k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí, neboť případná změna vlastnictví k nemovitostem v budoucnu nemůže ovlivnit to, zda je žalovaná povinna nahradit bezdůvodně obohacení za dobu minulou, což ostatně konstatoval i odvolací soud ve svém usnesení ze dne 25. 4. 2023, č.j. 37 Co 35/2023-162. Povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení žalobci je tak dána. 7. Při úvaze o výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalované vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], neboť oba účastníci se závěry znalce souhlasili a ani soud nemá o správnosti zjištění i závěrů znalce pochyb. Dospěl proto k závěru, že obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti v místě a čase činila v měsících srpen 2020 až prosinec 2020 včetně 15 600 Kč měsíčně, tedy 78 000 Kč za celé období. Ohledně této částky soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. 8. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. K vyklizení nemovitostí a posouzeno podle obsahu jeho výzvy datované 21. 6. 2019 i k vydání bezdůvodného obohacení, žalobce žalovanou vyzval již přede dnem 9. 10. 2020, od kterého přiznání zákonných úroků z částky 20 000 Kč požaduje, a za výzvu k plnění ohledně další částky 58 000 Kč je třeba považovat rozšíření žaloby doručené žalované prostřednictvím jejího právního zástupce dne 14. 7. 2023. Od 9. 10. 2020 ohledně částky 20 000 Kč a od 18. 7. 2023 ohledně další částky 58 000 Kč se tak žalovaná ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžité dluhu a žalobci vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění. Přiznané úroky z prodlení přitom odpovídají ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě vyhověl i v části týkající se příslušenství pohledávky a uložil žalované zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nehledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 9. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal ve věci plně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem spočívajících v odměně za dva hlavní úkony dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění po 1 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a tři poloviny hlavního úkonu po 950 Kč dle § 11 odst. 2 téže vyhlášky za podání odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, jednoduchý návrh na připuštění změny žaloby a účast na jednání soudu dne 20. 7. 2021, které se fakticky nekonalo, při tarifní hodnotě věci 20 000 Kč, jeden hlavní úkon za 4 220 Kč za účast na jednání soudu dne 1. 8. 2023 při tarifní hodnotě sporu 78 000 Kč a 6 paušálních náhrad dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. Naproti tomu soud nepřiznal žalobci právo na náhradu za další požadovanou odměnu za úkon advokáta a paušální náhradu za odvolání proti rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření, neboť tento návrh nesouvisel přímo s předmětem řízení, žalobce v této části nebyl úspěšný, a nejedná se tak o účelně vynaložený náklad řízení. Z těchto důvodů proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení právě ve výši 13 670 Kč. 10. O nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s vyplacením znalečného znalci [příjmení] [příjmení] rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady u ve věci neúspěšné žalované splněny nejsou a soud proto rozhodl, že je žalovaná tyto náklady ve výši 7 378 Kč zaplatit na účet Okresního soudu v Třebíči.