5 C 274/2022-50 — Okresní soud v Třebíči

1. Právní předchůdce žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 54 962,81 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 29. 7. 2014 uzavřena smlouva o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 879 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalované s vynaložením maximálního úsilí, přičemž z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Úrok byl sjednán na 17,90% ročně. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto využil svého smluvního práva požadovat okamžité zaplacení zůstatku úvěru s příslušenstvím ke dni 31. 10. 2020. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalované na jistině 54 962,81 Kč. Po prohlášení úvěru za splatný ještě uhradila žalovaná na splnění svých závazků ze smlouvy osm splátek vždy po 5 000 Kč, které použil právní předchůdce žalobce na úhradu příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na právního předchůdce žalobce [právnická osoba], a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud právnímu předchůdci žalobce ani žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č.j. 5 C 274/2022-15, kterým žalobě ve věci samé vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 459 Kč. V tomto rozsudku byl však jako žalobce neprávně označen právní předchůdce žalobce. O právním nástupnictví současného žalobce bylo již rozhodnuto usnesením ze 14. 2. 2023, čj. 5 C 274/2022-35 Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 24. 5. 2023, č.j. 28 Co 14/2023-47, rozsudek soudu 1. stupně zrušil s tím, že bylo rozhodnuto o právech účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 3. Žalobce i žalovaná se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ze dne 29. 7. 2014, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, rozhodnutím právního předchůdce žalobce o prohlášení úvěru za splatný z 31. 10. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 1. 2021 včetně jejích příloh [číslo] oznámením o postoupení pohledávky z 9. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání a výzvou žalobce zaslanou žalované z 22. 2. 2022. 5. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za nezměněného skutkového stavu vůči původnímu rozhodnutí i nadále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 29. 7. 2014 uzavřena smlouva o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], která je posouzeno podle obsahu smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku a spotřebitelskou smlouvou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 879 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalované s vynaložením maximálního úsilí, přičemž z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet, což lze považovat i v kontextu následného splácení úvěru žalovanou za dostatečný způsob prověření. Úrok byl sjednán na 17,90% ročně. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a právní předchůdce žalobce proto využil svého smluvního práva požadovat okamžité zaplacení zůstatku úvěru s příslušenstvím ke dni 31. 10. 2020. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalované na jistině 54 962,81 Kč. Po prohlášení úvěru za splatný ještě uhradila žalovaná na splnění svých závazků ze smlouvy osm splátek vždy po 5 000 Kč, které použil právní předchůdce žalobce na úhradu příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb, a v souladu s konstantní soudní judikaturou i po prohlášení úvěru za splatný vzniká žalobci právo na zaplacení ve smlouvě sjednaného smluvního úroku až do splacení úvěru, přičemž žalobou uplatněný nárok je nižší, než by žalobci dle smlouvy náležel. Žalovaná se rovněž nepochybně dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitla nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, tedy ve výši 8,25% ročně. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. 6. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 199 Kč, soudního poplatku z odvolání ve výši 2 748 Kč, odměny advokáta ve výši 6 800 Kč za čtyři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení, podání žaloby a odvolání proti rozsudku soudu 1. stupně) po 1 700 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 1 680 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně. Při stanovení výše odměny advokáta vyšel soud z požadavku uplatněného v žalobě s tím, že pokud mohla být odměna za jeden úkon vyšší, má soud za to, že se v této části žalobce práva na náhradu nákladů řízení vzdal.