5 C 298/2023-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 7. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 56 618,54 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 1. 7. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 132,85 Kč. Nedílnou součástí smlouvy bylo vysvětlení některých pojmů, všeobecné produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem zkoumána na základě údajů žalovaného v žádosti o úvěr a z údajů v bankovních i dalších veřejných registrech. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 6. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 52 150,98 Kč, na smluvním úroku 2 402,56 Kč a na smluvních poplatcích a kapitalizovaném úroku z prodlení celkem 5 378,48 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o předmětný úvěr, smlouvou o úvěru [číslo] z 1. 7. 2021 včetně vysvětlení některých pojmů, vyjádřením žalobce k procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, všeobecnými produktovými podmínkami a sazebníkem poplatků žalobce, výpisem z běžného a úvěrového účtu žalovaného u žalobce, výpisem z obchodních knih žalobce, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 25. 1. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 30. 6. 2023 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 1. 7. 2021 dle § [číslo] a následujících a § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 132,85 Kč. Nedílnou součástí smlouvy bylo vysvětlení některých pojmů, všeobecné produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem zkoumána na základě údajů žalovaného v žádosti o úvěr a z údajů v bankovních i dalších veřejných registrech, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru s průměrným čistým příjmem 20 005 Kč za poslední tři měsíce, průměrný čistý příjem jeho domácnosti činí asi 60 000 Kč a nebyly zjištěny žádné další závazky žalovaného. Vzhledem k výši splátek úvěru lze proto považovat tento způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 6. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 52 150,98 Kč, na smluvním úroku 2 402,56 Kč a na smluvních poplatcích a kapitalizovaném úroku z prodlení celkem 5 378,48 Kč. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z jeho obchodních knih vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb, a žalobou požadované smluvní poplatky mají oporu ve smluvním ujednání účastníků. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 265 Kč, odměny advokáta ve výši 10 140 Kč za tři hlavní úkony po 3 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 2 318 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.