5 C 299/2023-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 4. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 9. 11. 2020 částku 20 000 Kč, která byla v souladu se smlouvou převedena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na společnost [právnická osoba], a následně byla touto společností na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne postoupena žalobci. Žalovaný ani po postoupení pohledávky žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na jeho výzvu zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným včetně všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobce, potvrzením o provedené platbě z 9. 11. 2020, oběma shora uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek včetně jejich příloh a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 8. 2. 2023 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 9. 11. 2020 částku 20 000 Kč, která byla v souladu se smlouvou převedena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 1. 2023 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na společnost [právnická osoba], a následně byla touto společností na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze stejného dne postoupena žalobci. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu činit sám. V projednávané věci je zřejmé, že žalovanému vzniklo na úkor nejprve právního předchůdce žalobce a následně na úkor žalobce bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které byly na základě předmětné smlouvy zaslány právním předchůdcem žalobce na účet žalovaného. Žalovaný tak získal v této výši majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl, a je tak dána jeho povinnost žalobci bezdůvodné obohacení v této výši vydat. U vydání bezdůvodného obohacení se jedná o dluh splatný na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení vyzval písemnou výzvou odeslanou 8. 2. 2023 a stanovil mu lhůtu k jeho vydání do 10 dnů. Dnem následujícím po uplynutí lhůty, tedy dnem 19. 2. 2023, se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.