5 C 307/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 832 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 17. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému poukázána bankovním převodem na jeho účet. V předmětné smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 19 744 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 744 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a odměny za administrativní činnost se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 12. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 30 912 Kč, kterou ohledně částky 13 940 Kč započetl právní předchůdce žalobce na jistinu, ohledně částky 9 972 Kč ji započetl na úrok a ohledně částky 7 000 Kč na poplatek za administrativní činnost. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech žalovaného zaznamenaných v kartě zákazníka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku po postoupení pohledávky ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 6. 2019 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, kartou zákazníka k předmětné smlouvě, výpisem z účtu dokladujícím poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek z 7. 1. 2022 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 14. 4. 2022 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 17. 6. 2019 uzavřena smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému poukázána bankovním převodem na jeho účet. V předmětné smlouvě, která je dle názoru soudu posouzeno podle obsahu smlouvou o zápůjčce dle § 2390 a následujících občanského zákoníku, se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 19 744 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 744 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků a odměny za administrativní činnost se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 208 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 12. 2020. Na úhradu závazků z této smlouvy žalovaný dosud zaplatil právnímu předchůdci žalobce pouze částku 30 912 Kč, kterou ohledně částky 13 940 Kč započetl právní předchůdce žalobce na jistinu, ohledně částky 9 972 Kč ji započetl na úrok a ohledně částky 7 000 Kč na poplatek za administrativní činnost. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla právním předchůdcem žalobce ověřena z údajů o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech žalovaného zaznamenaných v kartě zákazníka, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou a dosahoval čistého měsíčního příjmu 23 300 Kč při výdajích 19 410 Kč. Vzhledem k výši zápůjčky lze způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považovat za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu, odměny za administrativní činnost a smluvních úroků z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Rovněž část nároku označenou jako odměna za administrativní činnost lze považovat za úhradu služeb poskytnutých žalovanému a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvních ujednání ve smlouvě. Žalovaný se rovněž již ode dne následující po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 7. 1. 2022 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8 832 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou 10 744 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru, naopak z článku 2.5 věta první vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvních ujednáních mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, nelze jej dovodit ani z žádného ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.