5 C 35/2023-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 638 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 23. 12. 2020 elektronickou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč a tyto mu zaslal stejného dne na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 138 Kč žalobci splatit nejpozději do 14. 1. 2021. Mezi účastníky byl sjednán smluvní poplatek ve výši 500 Kč za zaslání každé upomínky, přičemž počet upomínek byl smlouvou omezen na pět. Žalovaný na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy žalobci zaplatil pouze částku 3 070 Kč. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 21. 3. 2023, č.j. 5 C 35/2023-13, k doplnění důkazů o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy žalobce sdělil, že v této souvislosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a je si vědom možnosti, že bude soud předmětnou smlouvu považovat za neplatnou. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 23. 12. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, potvrzením o vyplacení zápůjčky na účet žalovaného ve smlouvě, upomínkami zaslanými žalovanému datovanými 21. 1. 2021, 28. 1. 2021, 4. 2. 2021, 13. 2. 2021 a 28. 2. 2021 a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 28. 2. 2022 včetně podacího lístku. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 23. 12. 2020 elektronickou formou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč a tyto mu zaslal stejného dne na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto jistinu včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 138 Kč žalobci splatit nejpozději do 14. 1. 2021. Mezi účastníky byl sjednán smluvní poplatek ve výši 500 Kč za zaslání každé upomínky, přičemž počet upomínek byl smlouvou omezen na pět. Žalovaný na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy žalobci zaplatil pouze částku 3 070 Kč. Žalobce přes výzvu soudu nedoplnil svoje skutková tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele plnit závazky z předmětné smlouvy o zápůjčce. 5. Smlouva uzavřená mezi účastníky je nepochybně spotřebitelskou smlouvou, na kterou dopadají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věta první tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 věta druhá stejného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Vzhledem k absenci tvrzení žalobce o prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet musel soud dospět k závěru, že byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva mezi účastníky je proto neplatná. Žalobci proto nevzniká nárok na splnění závazků žalovaného z této smlouvy, ale pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. V projednávané věci získal ve výši jistiny zápůjčky žalovaný na úkor žalobce bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu a soud proto žalobě ohledně dosud nesplacené jistiny ve výši 430 Kč jako důvodné vyhověl a ohledně dalších žalobou uplatněných nároků vyplývajících z neplatné smlouvy na zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky, smluvních poplatků za výzvy žalovanému žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky nemají oporu v platném smluvním ujednání účastníků. 8. Pokud se týká žalobou uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, je třeba dovodit, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž pro účely splatnosti dluhu nelze vycházet z textu smlouvy ani z výzev zaslaných žalobcem žalovanému před zahájením řízení. Za kvalifikovanou výzvu k plnění je proto třeba považovat žalobu, která byla žalovanému doručena 23. 2. 2023. Až dnem následujícím, tedy dnem 24. 2. 2023, se tak žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení je nižší, než by odpovídalo ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazbě stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení. Právě v této výši proto soud žalobci úroky z prodlení z jistiny dluhu od 24. 2. 2023 přiznal a ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšnému žalovanému, kterému by obecně právo na náhradu části nákladů řízení vzniklo, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.