5 C 36/2023-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 500 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 22. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr ve výši 19 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v minimálních splátkách sjednaných ve smlouvě. Částka 19 500 Kč byla zaslána žalovanému dne 22. 9. 2020 na jeho bankovní účet uvedený v žádosti o poskytnutí úvěru. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných databází. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Žalovaný dosud žalobci na splnění svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru nic zaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o uživatelském účtu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, na ni navazující smlouvou o revolvingovém úvěru, výpisy z běžného účtu žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky a výzvou z 10. 4. 2022 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovaným byla dne 22. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr ve výši 19 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v minimálních splátkách sjednaných ve smlouvě. Částka 19 500 Kč byla zaslána žalovanému dne 22. 9. 2020 na jeho bankovní účet uvedený v žádosti o poskytnutí úvěru. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných databází. Tento způsob ověření sice soud nepovažuje za dostačující, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že se žalobce domáhá žalobou pouze doplacení jistiny, není tato skutečnost pro rozhodnutí soudu relevantní, neboť i v případě neplatnosti předmětné smlouvy by byla dána povinnost žalovaného splatit jistinu z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a následujících občanského zákoníku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován. Žalovaný dosud žalobci na splnění svých závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru nic zaplatil. Co do výše přitom odpovídá žalobou uplatněný nárok smluvnímu ujednání účastníků smlouvy o úvěru, a to žalovaným dosud nesplacenému zůstatku jistiny částky poskytnuté žalovanému. Žalovaný se rovněž nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti úvěru v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.