5 C 52/2023-155 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 203,69 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 15. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro tento typ smlouvy. Schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet byla ověřena z příjmů žalovaného u jeho zaměstnavatele, výpisů z veřejně dostupných registrů, údajů žalovaného v žádosti o úvěr i z transakční historie reálných pohybů na účtu žalovaného vedeného žalobcem od 27. 2. 2017. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou smluvní vztah ukončil a prohlásil úvěr za splatný ke dni 15. 7. 2021. K tomuto dni činila nesplacená jistina úvěru 13 203,69 Kč a dále i po splatnosti úvěru vzniká žalobci právo na zaplacení smluvních úroků z úvěru ve výši 8,30% ročně. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 16. 5. 2023 nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, přestože mu předvolání bylo řádně doručeno. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky 27. 2. 2017 včetně obchodních podmínek žalobce, žádostí žalovaného o poskytnutí kontokorentního úvěru, sazebníkem žalobce a jeho ceníkem finančních operací a služeb, výpisem z obchodních knih žalobce ohledně předmětného úvěru, výpovědí úvěrové smlouvy a výzvy z 25. 6. 2021 včetně doručenky a výzvou žalobce z 23. 12. 2021 včetně doručenky. 4. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 15. 7. 2020 řádně dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce pro tento typ smlouvy. Schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet byla ověřena z příjmů žalovaného u jeho zaměstnavatele, výpisů z veřejně dostupných registrů, údajů žalovaného v žádosti o úvěr i z transakční historie reálných pohybů na účtu žalovaného vedeného žalobcem od 27. 2. 2017, přičemž tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud vzhledem k délce úvěrování žalovaného žalobcem i výši limitu poskytnutého úvěru za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou smluvní vztah ukončil a prohlásil úvěr za splatný ke dni 15. 7. 2021. K tomuto dni činila nesplacená jistina úvěru 13 203,69 Kč. Co do výše je nárok žalobce prokázán výpisem z účtu žalovaného vyhotoveným certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. Žalobci dále až do splnění závazků žalovaného vyplývajících z předmětné smlouvy přísluší rovněž právo na zaplacení smluvních úroků sjednaných ve smlouvě ve výši 8,3% ročně z dlužné částky. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ode dne následujícího po vypovězení smlouvy v prodlení se splněním peněžního dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo již přede dnem 1. 2. 2023, od kterého právo na zaplacení úroků z prodlení uplatňuje, právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení 8,50% ročně nepřevyšuje zákonné úroky z prodlení příslušející žalobci dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto ohledně částky 13 203,69 Kč s příslušenstvím žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci tuto částku v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, jednu paušální náhradu ve výši 300 Kč za účast zaměstnance žalobce při jednání soudu dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně a jízdné zástupce žalobce k jednání soudu [obec] – [obec] a zpět vlakem ve výši 442 Kč.