5 C 56/2023-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému od zahájení řízení zvýšeno výživné na žalobkyni jako jeho zletilou dceru stanovené mu dosud na částku 500 Kč měsíčně, a to na částku 5 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že se stále denním studiem připravuje na výkon svého budoucího povolání a od poslední úpravy výživného v říjnu 2005 došlo ke změně poměrů odůvodňující novou úpravu výživného zejména v souvislosti s jejím studiem a obecným nárůstem cen základních životních potřeb. Žalovaný s vyhověním žalobě souhlasil. 2. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 8 C 148/2005 soud zjistil, že poslední úprava výživného žalovaného pro tehdy nezletilou žalobkyni byla provedena rozsudkem ze dne 13. 10. 2005, č.j. 8 C 148/2005-36, kterým byla mimo jiné schválena dohoda rodičů tehdy nezletilé žalobkyně, podle které byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy její matky a žalovaný je povinen přispívat na její výživu částkou 500 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel ze zjištění, že žalovaný má celkem tři vyživovací povinnosti, jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 7 655 Kč a jeho manželka byla na mateřské dovolené. 3. Z potvrzení o studiu vydaném Střední zdravotnickou školou a Vyšší odbornou školou zdravotnickou v [obec] vzal soud za prokázané, že žalobkyně studuje v denním studiu 3. ročník této školy. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně bydlí u matky, která hradí veškeré její náklady. Žádné vlastní zdroje příjmu žalobkyně nemá. Během týdne bydlí na internátu a za ubytování a stravu v něm hradí asi 3 600 Kč měsíčně, za dopravu hradí asi 1 200 Kč měsíčně. Musela hradit náklady na rovnátka ve výši asi 18 000 Kč a dalších asi 16 000 Kč platila za autoškolu. Na třídní fond přispívá 500 Kč měsíčně na maturitní ples, žádné další zvýšené náklady související s mimoškolní činností nebo zdravotním stavem nemá. Ze skutkových tvrzení žalovaného vzal soud za prokázané, že žalovaný má vyživovací povinnost pouze vůči žalobkyni. Pracuje jako OSVČ v oboru instalatér a daňové přiznání za rok 2022 dosud nepodával, neboť je bude podávat prostřednictvím daňového poradce. Bydlí v současné době s manželkou ve Spolkové republice Německo, neboť se mu kvůli práci nevyplatí dojíždět. Jeho náklady spojené s bydlením představují asi 25 000 Kč měsíčně. Na výživu žalobkyně stále přispívá částkou 500 Kč měsíčně, a to i za měsíce březen a duben 2023. K výši svých příjmů se vzhledem k jeho souhlasu s navrhovanou výší výživného nechtěl vyjádřit. 4. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 163 věta první o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 věta první občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění předně dospěl soud k závěru, že žalobkyně se stále v denním studiu připravuje na výkon svého budoucího povolání a není proto schopna se sama živit. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni jako jeho zletilé dceři dle § 911 občanského zákoníku proto stále trvá. Dále soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného v říjnu 2005 skutečně došlo k podstatné změně poměrů odůvodňující dle § 163 o.s.ř. novou úpravu výživného, a to v souvislosti s věkem žalobkyně, jejím středoškolským studiem i obecným nárůstem cen základních životních potřeb. V tomto smyslu proto soud považuje žalobu na zvýšení výživného za co do základu důvodnou. 6. Při úvaze o výši výživného vyšel soud ze shora uvedených zákonných kritérií. Vzhledem k procesnímu stanovisku žalovaného, který se zvýšením výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od zahájení řízení souhlasil, nepovažoval soud za nezbytné provádět další dokazování ke zjištění příjmů a majetkových poměrů žalovaného, neboť se jedná o řízení, ve kterém je soud dle § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán návrhy účastníků a vyšší, než žalobou požadované výživné by žalobkyni nemohl přiznat. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl a od zahájení řízení žalovanému výživné na žalobkyni na částku 5 000 Kč měsíčně zvýšil. Vzhledem ke skutečnosti, že za měsíce březen a duben 2023 zaplatil žalovaný žalobkyni dosud pouze výživné ve výši 500 Kč za každý měsíc, rozhodl soud současně o nedoplatku výživného ve výši 8 710 Kč tak, že žalovaný je povinen tento nedoplatek žalobkyni zaplatit do 31. 5. 2023, neboť tuto lhůtu shledal za odpovídající výši nedoplatku. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšné žalobkyni. Protože však žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.