7 C 202/2023-36 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31. 1. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 19 450 Kč s příslušenstvím, a to z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 9. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova] – dále též jen„ [anonymizováno]“) a žalovanou. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit FCC spolu s jistinou úvěru také kapitalizovaný úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná uhradit formou 60 týdenních splátek ve výši 450 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 20. 1. 2020. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok z neuhrazené jistiny ve výši 25,35 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení. Do dne podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 7 550 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, uzavřené mezi FCC a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 1. 11. 2022. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 16. 8. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] splnila svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. FCC ověřila majetkovou situaci žalované z výpisu z bankovního účtu, z pracovní smlouvy a dále též lustrací žalované v insolvenčním rejstříku (dále též jen„ ISIR“), kde ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná tehdy uvedla, že je zaměstnána jako kuchařka u společnosti ŽS REAL, a.s., kde její měsíční příjem činí 8 257 Kč a žije v nájmu. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného pak zajistil skóringový model informačního systému [anonymizováno]. Žalobkyně dále upozornila na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, který rozhodoval v obdobné věci. 3. Z obsahu samotné žaloby a z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 9. 2019 (v žalobě chybně uvedeno datum 5. 9. 2019) soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi FCC jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou k podpisu smlouvy, v níž se FCC zavázala poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna splácet celkovou částku 27 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaná pak na tuto smlouvu již dle tvrzení žalobkyně zaplatil 7 550 Kč. 5. Přípisem FCC ze dne 24. 11. 2022 byla žalovaná informována o výši dlužné částky ze shora uvedené smlouvy (v celkové výši 25 650 Kč bez příslušenství) a dále o tom, že tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 1. 11. 2022. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatku z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávky [anonymizováno] za žalovanou. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě pohledávky ve lhůtě 10ti dnů od doručení této výzvy. Dne 24. 11. 2022 pak žalobkyně žalované zaslala též předžalobní výzvu k plnění. 6. Ze zákaznické karty žalované soud zjistil, že tato listina obsahuje osobní údaje žalované včetně čísla jejího občanského průkazu, označení druhu bydlení (spolubydlící), údaj o tom, že žalovaná je svobodná, nemá žádné nezaopatřené dítě a má základní/žádné vzdělání. Dále uvedla, že je zaměstnána u firmy ŽS Real, a.s., kde její čistý měsíční příjem činí 8 257 Kč. Měsíční výdaje na bydlení uvedla ve výši 1 000 Kč měsíčně a osobní výdaje ve výši 4 000 Kč žalovaná uvedla, že nemá žádné půjčky ani úvěry a k ověření svých tvrzení předložila pracovní smlouvu a bankovní výpisy. 7. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>14. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>15. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (FCC) a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 15 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému