7 C 271/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 154 Kč s příslušenstvím představující zákonným úrok z prodlení z titulu dlužných zákonných příspěvků nepojištěných vozidel a nákladů souvisejících s jejich uplatněním. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný v období od 14. 12. 2021 do 31. 3. 2022 (tj. celkem 108 dní) provozoval vozidlo [registrační značka] bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 93 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 10 044 Kč (108 dní x 93 Kč) však žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 9. 6. 2022 ve lhůtě 60 dnů neuhradil. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 8. 2022. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 10. 10. 2022 předžalobní upomínka. Z předložených listinných důkazů soud dále zjistil, že totéž vozidlo nemělo sjednáno tzv. povinné ručení ani v období od 1. 4. 2022 do 9. 6. 2022 (tj. celkem 70 dní). Zákonná denní sazba za toto vozidlo přitom činila 93 Kč. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši 6 510 Kč (70 dní x 93 Kč) však žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 22. 9. 2022 ve lhůtě 60 dnů neuhradil. Splatnost příspěvku nastala dne 6. 12. 2022. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 10. 10. 2022 předžalobní upomínka. <i>Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> <i>Dle ust. § 2a vyhlášky č. 417/2017 Sb., kterou se mění vyhláška 205/1999 Sb. a kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ vyhláška“) výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> Podle prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb. k citovanému zákonu (dále jen„ vyhláška“), činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil s objemem válců nad 2500 cm3 včetně částku 93 Kč. Za dobu celkem 108 dní (od 14. 12. do 31. 3. 2022), po kterou neměl žalovaný sjednáno pojištění pro vozidlo [registrační značka], proto činila výše dlužného příspěvku 10 044 Kč. Za 70 dní (od 1. 4. 2022 do 9. 6. 2022), kdy neměl žalovaný sjednáno pojištění pro téže vozidlo činila výše dlužného příspěvku 6 510 Kč. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužných příspěvků, jejichž výše odpovídá součinu zákonné denní sazby a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tak i co do příslušenství žalovaných částek, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvků se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě v části požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Současně má žalobkyně nárok na to, aby jí žalovaný v souvislosti s vymáháním dlužných příspěvků uhradila náklady na vymáhání ve výši 2 x 300 Kč v souladu s ust. § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 417/2017 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.