7 C 278/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 25 140 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 680 Kč, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 16. 4. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Soud usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 7 C 278/2022-9, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení s tím, že pokud tak neučiní, může být se svým nárokem neúspěšná. 3. Podáním ze dne 8. 12. 2022 žalobkyně svá žalobní tvrzení doplnila v tom směru, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazy na žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou u spol. Trebilift jako vedoucí montérů a jeho měsíční příjem činí 32 031 Kč. Žalovaný předložil výplatní pásku za červenec 2020. Žalovaný dále dle žalobkyně uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 1 Kč. Žalobkyně vycházela z výdajů ve výši nezabavitelného minima, které pro žalovaného činilo 7 873 Kč. Nahlédnutím do exekučního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá žádný záznam. Žalobkyně dále vycházela z podkladů, které od žalovaného obdržela v dubnu 2018 v souvislosti s předchozí půjčkou. Žalobkyně je toho názoru, že zákon nestanoví, jaké stáří dokladu lze akceptovat, dle jejího názoru je akceptovatelná doba 6 měsíců, což bylo dodrženo. K těmto tvrzením žalobkyně doložila lustraci v exekučním rejstříku a kopie tří výplatních pásek. 4. K jednání nařízenému na 8. 2. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. K žádosti žalobkyně ohledně odročení jednání, pokud soud nebude mít za dostatečná a prokázaná tvrzení žalobkyně, soud nepřihlížel, neboť se jedná o podmíněný úkon ve smyslu ust. § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). Nadto soud již jednou žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzval. 5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 4. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy byly žalobkyní žalovanému na účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě dne 16. 4. 2021 zaslány finanční prostředky ve výši 14 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit úvěr do 11. 5. 2021 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 640 Kč. Žalovaný však do dne podání žaloby žalobkyni neuhradil ničeho. Dne 26. 4. 2021 byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru š. [číslo] (ze dne 16. 4. 2021), způsob uzavření dodatku byl totožný se způsobem uzavření smlouvy. Na jeho základě žalobkyně žalovanému zaslala na účet uvedený v původní smlouvě dne 26. 4. 2021 částku 6 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Žalobkyně adresovala žalovanému upomínky dne 18. 5. a 25. 5. 2021 a též opakované výzvy k úhradě dne 1., 10. a 25. 6. 2021. K těmto však žalobkyně nepředložila žádné doklady o jejich odeslání. Dne 3. 6. 2022 byla dle podacího lístku žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 33 929 Kč ve lhůtě tří dnů. 6. Z výpisu z exekučního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně zde lustrovala dne 7. 4. 2021 [rodné číslo] s výsledkem 0. 7. Z výplatních pásek žalovaného u spol. Trebilift bylo zjištěno, že v srpnu 2018 činil jeho čistý příjem 27 277 Kč, v září 2018 činil 25 144 Kč a v červenci 2020 činil 32 031 Kč. 8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). <i>9. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>10. Podle § 2392 odst. 1 věta první.o z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>14. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (vč. dodatku) jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy a dodatku k ní byl žalovanému poskytnut fakticky spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ v celkové výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě a v dodatku. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce včetně dodatku je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen ji splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- [právnická osoba] Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posou