7 C 319/2022-27 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 24 961 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 1 2018 uzavřené dne 14. 2. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty právní předchůdkyní žalobkyně peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za správu úvěru a poplatkem za uzavření smlouvy, tj. v celkové výši 33 800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku ve 13 splátkách po 2 600 Kč, kdy první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, a poslední splátka byla splatná ke dni 14. 3. 2019. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka 24 961 Kč je tvořena neuhrazenou jistinou úvěru ve výši 14 600 Kč, sankčním poplatkem ve výši 1 250 Kč, paušálními náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 550,70 Kč a smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Správnost údajů o vlastní osobě a finanční situaci stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem. Na žádosti jsou rovněž vyznačeny dokumenty, které doložil. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení takové výše úvěru, jaká mu byla poskytnuta. Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 19 200 Kč. 2. Usnesením ze dne 29. 11. 2022 byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem a jaké konkrétní informace získala její právní předchůdkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. 3. Následně žalobkyně svá tvrzení doplnila v tom směru, že žalovanému zbývalo k úhradě případných dalších závazků 5 200 Kč měsíčně, což bylo dostačující pro měsíční splátku poskytnutého úvěru ve výši 2 600 Kč měsíčně, neboť i po odečtení této splátky žalovaného zbývalo cca 2 600 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila dokumenty credit scoring, pracovní smlouvu, výplatní pásky a finanční analýzu. 4. K jednání nařízenému na 8. 2. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný, právní zástupce žalobkyně se z účasti u jednání omluvil, avšak nepožádal o jeho odročení z důležitých důvodů. 5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2018 ze dne 14. 2. 2018 soud zjistil, že tohoto dne došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným k podpisu smlouvy, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14 600 Kč. Tato částka zahrnovala dle smlouvy poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč, poplatek za výběr plateb v hotovosti ve výši 3 800 Kč a úrok ve výši 25,85% ročně. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet celkovou částku 34 600 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. V bodě V. 4. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného. Žalovaný podepsal dne 14. 2. 2018 také předpis splátek ke smlouvě o úvěru a též formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 7. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 14. 2. 2018 žalovaný uvedl, že je svobodný a je zaměstnán jako zedník u firmy [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem ve výši 10 569 Kč. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 5 200 Kč měsíčně. Svá tvrzení doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že žije u rodičů. Jako ověřené doklady jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. 8. Z listiny označené jako credit scoring bylo zjištěno, že bodové hodnocení žalovaného jako žadatele o úvěr činilo 16 bodů, což odpovídá max. výši úvěru 25 000 Kč. Posuzovány byly osobní poměry žadatele, jeho úvěrová historie u právní předchůdkyně žalobkyně a hodnocení žadatele zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Z finanční analýzy ze dne 14. 2. 2018 pak vyplývá, že žalovanému je možno poskytnout úvěr s měsíční splátkou v max. výši 4 369 Kč. 9. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 8. 2016, že žalovaný je zaměstnán jako zedník u firmy [právnická osoba] [obec], a to na dobu neurčitou. 10. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2017 a leden a únor 2018 bylo zjištěno, že čistá měsíční mzda žalovaného činila v průměru 10 569 Kč. 11. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 27. 9. 2018 přešla pohledávka za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 přešla na žalobkyni. 12. Oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému zasláno dne 12. 1. 2022, předžalobní výzva pak dne 2. 5. 2022. 13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). <i>14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>19. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>20. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>21. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>22. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 20 000 Kč za podmínek specifikovaných ve smlouvě. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovan