7 C 322/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 23 188,05 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance, dříve též CETELEM, vystupující též pod názvem Hellobank.cz) a žalovanou. 2. Soud usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 7 C 322/2022-10, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalované splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala a ve věci proto bylo nařízeno jednání. Z účasti u jednání se žalobkyně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. 3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance) a žalovanou byla dne 25. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Celková výše měsíční splátky byla sjednána ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Měsíční poplatek za rezervaci zdrojů byl sjednán ve výši 69 Kč. Ze specifických podmínek čerpání bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 4 490 Kč na mobilní telefon. Úroková sazba byla pro tuto část smlouvy sjednána ve výši 19,48 % ročně. Žalovaná měla uhradit tuto část úvěru v 11 měsíčních splátkách po 449 Kč. Součástí žádosti/smlouvy o úvěru [číslo] jsou též údaje pro posouzení žádosti, kde žalovaná uvedla, že pracuje pro společnost [právnická osoba] [obec] a její čistý příjem činí 17 000 Kč Náklady na bydlení uvedla žalovaná ve výši 2 500 Kč měsíčně a ostatní pravidelné výdaje ve výši 4 500 Kč měsíčně. 4. Dne 23. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (BNP Paribas Personal Finance) se žalovanou též Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]. 5. Z oznámení ze dne 26. 7. 2018 bylo zjištěno, že žádost žalované o revolvingový úvěr ze dne 23. 7. 2018 byla schválena a z úvěru byla uhrazena kupní cena nákupu na splátky u obchodního partnera. K této části úvěru byly sjednány specifické podmínky. 6. Z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 15. 4. 2019 vyplývá, že žalovaná zaslala platbu s chybným variabilním symbolem. Obdobné sdělení je též obsahem oznámení ze dne 20. 5. 2019. 7. Ze sazebníku pro úvěry Hellobank platného od 12. 6. 2017 byla zjištěna výše jednotlivých poplatků. 8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, jaká čerpání revolvingového úvěru žalovaná provedla a jaké splátky uhradila za období od 25. 7. 2018 do 16. 3. 2022. 9. Z listiny označené jako„ Předdotazy“ vyplývá, že ke dni 23. 7. 2018 nebyla žalovaná v SOLUSu. 10. Dopisem ze dne 25. 3. 2022 odstoupila žalobkyně od smlouvy z důvodu prodlení se splácením úvěru. 11. Dopisem ze dne 23. 5. 2022 odeslaným žalované téhož dne bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. 12. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 31. 5. 2022 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7mi dnů od odeslání výzvy. 13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>20. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila její právní předchůdkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. 23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C [číslo], OPR- [právnická osoba] Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 24. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně ža