7 C 36/2023-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 62 309,87 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou jako smluvními stranami dne 3. 3. 2010. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované hotovostní úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr pravidelnými splátkami ve výši 1 363 Kč, vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka měla být uhrazena ke dni 19. 3. 2010. Za splnění veškerých předpokladů měla být poslední splátka ve výši 1 272 Kč uhrazena ke dni 20. 2. 2017. Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že splátky úvěru řádně a včas nesplácela. Původní věřitel tak žalované dne 19. 6. 2012 zaslal poslední výzvu k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, kterou byla žalovaná vyzvána k doplatku dlužné částky ve výši 4 397 Kč, minimálně však 1 671 Kč, nejpozději do 18. 7. 2012, kdy v opačném případě dojde k následujícímu dni k zesplatnění úvěru s příslušenstvím. Žalovaná povinnost ani dodatečně nesplnila, v důsledku čehož se úvěr stal splatným ke dni 19. 7. 2012. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 2. 2013 mezi [právnická osoba] a spol. Secapital S.á.R.L., došlo s účinností ke dni 1. 3. 2013 k postoupení předmětné pohledávky. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem [obec] spořitelny ze dne 18. 3. 2013 Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni, a to ke dni 24. 8. 2018. Žalovaná byla o tomto postoupení informována dopisem ze dne 13. 9. 2018. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena ve výši 83 302,18 Kč, avšak žalobkyně požaduje po žalované pouze nedoplatek jistiny ve výši 62 309,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2013, kdy došlo k prvnímu postoupení pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 6. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovanou dne 3. 3. 2010 smlouvu o hotovostním úvěru ve výši 70 000 Kč. Přípisem ze dne 19. 6. 2012 vyzvala [obec] [anonymizováno] žalovanou k úhradě dlužné částky 4 397 Kč nejpozději do 18. 7. 2012 s tím, že celý zůstatek úvěru k tomuto daru činí 61 134 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2013 přešla pohledávka za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 21. 3. 2013 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne 19. 9. 2018. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 24. 6. 2022. 5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. <i>6. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, částí třetí tohoto zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze … smlouvy o úvěru (§ 497) …</i> <i>7. Podle ustanovení § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1 odst. 2 věty 2. obch. zák. nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení (obchodního zákoníku), řeší se podle předpisů práva občanského.</i> <i>9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.</i> <i>10. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (§ 524 odst. 2 obč. zák.).</i> 11. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 497 obch. zák. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni (ani jejím právním předchůdkyním) splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku. 13. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. 14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 493 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 3 620 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání soudu týkající se věci samé). 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 15. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 16. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.