7 C 37/2023-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 34 799 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky, a to včetně zaplacení sjednané smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 28. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč převedla dne 30. 6. 2022 na účet žalované a zbývající částku 2 500 Kč převedla v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni včetně smluvních úroků v celkové výši 42 000 Kč splatit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje dnem 20. 7. 2022, splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splatných splátek po dobu delší než dva měsíce, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 9. 2022. K tomuto dni činil dluh žalované na nesplacené jistině úvěru a nesplacených splátkách celkem 31 551 Kč. Dále žalobkyni v souladu se smlouvou vzniklo právo na zaplacení částky 100 Kč za každou odeslanou upomínku, tedy celkem 300 Kč, a právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s dohodnutými měsíčními splátkami úvěru, přičemž za 3 měsíce prodlení činí nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty celkem 1 497 Kč. Ode dne prohlášení úvěru za splatný dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek, přičemž za období od 25. 9. 2022 do 9. 11. 2022 činí smluvní pokuta 1 451 Kč. Dále žalobkyni i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na placení smluvních úroků ve výši 21,55 % ročně. Žalovaná žalobkyni dosud spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobkyně před zahájením řízení. 2. Soud usnesením ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 37/2023-12, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace byly získány o schopnosti žalované splácet půjčku a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. 3. Po doplnění žalobních tvrzení soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne 17. 5. 2023, k němuž se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. 5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč převedla dne 30. 6. 2022 na účet žalované a zbývající částku 2 500 Kč převedla v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni včetně smluvních úroků v celkové výši 42 000 Kč splatit v 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje měsícem červenec 2022, splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % Smluvní pokuty byly sjednány v bodě IV., 2. smlouvy. 6. Z čestného prohlášení žalované bylo zjištěno, že měsíčně vydá za bydlení částku 8 000 Kč, za splátky úvěr (u CFIG) 865 Kč měsíčně, dále že je rozvedená a má 1 dítě. Žalovaná dále uvedla příjmy 21 656 Kč měsíčně (mzda, plat, důchod) a jiné příjmy ve výši 4 000 Kč měsíčně. 7. Z listiny označené„ Bonita smlouvy“ je patrný předpis prvních tří splátek a žádná úhrada splátky. Celková dlužná částka k 24. 9. 2022 tak činila 31 551 Kč. 8. Dne 24. 7. 2022 a 24. 8. 2022 zaslala žalobkyně žalované upomínku. 9. Dopisem ze dne 24. 9. 2022 obsahujícím též předžalobní výzvu zesplatnila žalobkyně celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 31 151 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Výzva byla odeslána dne 24. 9. 2022 (viz podací lístek). 10. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně dne 30. 6. 2022 převedla na účet žalované č. [bankovní účet] částku 27 500 Kč a téhož dne převedla na účet zprostředkovatelky úvěru, [jméno] [příjmení], částku 2 500 Kč. 11. K prokázání skutečnosti, že žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, předložila žalobkyně soudu statistiku rodinných účtů, výši normativních nákladů na bydlení pro rok 2022, přehled životního a existenčního minima na rok 2022. 12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. 13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 27 500 Kč, neboť částka 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovatelce úvěru a nikoli žalované. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námi