7 C 44/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 53 874 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 4. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení]) a žalovaným. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 63 874,46 Kč, žalovaný však dosud žalobkyni uhradil pouze částku 10 000 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně důvodným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jej posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 4. 7. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně. Dále byl sjednán poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 12,5 % z čerpané částky. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo po 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší. Smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran. Žalovaný skutečně vyčerpal celkem částku 63 874,46 Kč, jak vyplývá z platební informace Ferratum Money ke dni 27. 9. 2020 Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Přílohou k této smlouvě je též seznam postoupených pohledávek. Dopisem ze dne 27. 10. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 63 451,94 Kč ve lhůtě tří dnů. Dopis byl žalovanému odeslán dne 27. 10. 2020. Žalovanému byla téhož dne zaslána i předžalobní výzva. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., neboť z žádného ze žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru. Smlouva totiž neobsahuje jakoukoli formu podpisu žalovaného (ani právní předchůdkyně žalobkyně), a to ani v elektronické formě, např. prostřednictvím potvrzující SMS zprávy nebo zadáním unikátního kódu apod. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovaný z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně vyčerpal její finanční prostředky ve výši 63 874,46 Kč. Dle žalovaným nezpochybněného tvrzení žalobkyně dosud uhradil pouze částku 10 000 Kč. Na straně žalovaného proto vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 53 874 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč). Pohledávka za žalovaným platně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve vztahu k částce 53 874 Kč má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil z uvedené částky též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 156 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 3 260 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 12 060 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.