7 C 96/2023-25 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 11. 2022 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení sjednané úvěrovou smlouvou [číslo] uzavřené dne 25. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Dne 25. 7. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo]. Jednalo se o spotřebitelský úvěr na bydlení s limitem 1 440 000 Kč. Úvěr měl být použit na financování nemovitosti v [obec]. K zajištění dluhu bylo zástavní smlouvou z téhož dne sjednáno zástavní právo k pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] na Moravě. V katastru nemovitostí je žalovaný zapsán jako vlastník tohoto pozemku. V článku [číslo] smlouvy o úvěru byla sjednána povinnost klienta (žalovaného) mít po celou dobu trvání zajištění sjednáno pojištění zástavy. Dle článku [číslo] smlouvy byla pro případ porušení povinností sjednaných v článku 12. sjednána smluvní pokuta až do výše 200 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto byl úvěr zesplatněn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 13. 5. 2022. Dopisem ze dne 11. 8. 2022 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 8. 2022. Dopisem ze dne 2. 9. 2022 odeslaným žalovanému téhož dne byl žalovaný žalobkyní vyzván k doložení pojištění k předmětu zástavy nejpozději do 30ti dnů od odeslání výzvy s upozorněním, že pokud tak neučiní bude mu uložena smluvní pokuta ve výši 200 000 Kč. Dopisem ze dne 4. 10. 2022 odeslaným žalovanému téhož dne byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč ve lhůtě do 14. 10. 2022. Dne 21. 10. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Po právní stránce soud projednávanou posoudil dle ust. § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. <i>Dle ust. § 1968 odst. 1 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně sjednána smluvní pokuta. S ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil smluvní povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na její zaplacení. Tento nárok na žalobkyni platně přešel smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalobkyně žalovaného v souladu se smluvním ujednáním vyzvala k doložení pojistné smlouvy na předmět zástavy a stanovila mu k tomu přiměřenou lhůtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný na její výzvu nereagoval, vyzvala jej k úhradě smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč ve lhůtě do 14. 10. 2022. Žalovaný však na tuto, ani na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval, a je proto povinen žalobkyni kromě smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč uhradit též zákonný úrok z prodlení. Počínaje dnem 15. 10. 2022 se totiž vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z.. Výše zákonného úroku z prodlení požadovaná žalobkyní přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě i ohledně příslušenství pohledávky vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 8 000 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 9 100 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), celkem 27 300 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.