4 C 93/2024-16 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 11 960 Kč s příslušenstvím, představující dlužný zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo, který žalobkyně uhradila za žalovaného. Žalobkyně jako věřitel prostřednictvím mandatáře a žalovaný jako dlužník spolu uzavřeli na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 12. 2018 smlouvuo úvěru č. , hodnota, . Jak je v žádosti o uzavření smlouvy uvedeno, nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní Podmínky. K uzavření smlouvy došlo v souladu s čl. 1 odst. 2. Podmínek akceptací žádosti za strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut ve výši 201 058 Kč, částka byla dne 28. 12. 2018 převedena účet prodejce. Smlouva však byla ke dni 23. 7. 2018 zesplatněna, a to z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Následně byla v důsledku jednání žalovaného uložena žalobkyni povinnost k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za nepojištěné období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, přičemž výše příspěvku činila 11 960 Kč. Žalobkyně tento příspěvek uhradila a vyzvala žalovaného v souladu s čl. 4 smlouvy o úvěru k úhrady této částky, avšak žalovaný na tuto výzvu nikterak nereagoval.V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli žádné námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný uzavřel prostřednictvím mandatáře s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 22. 12. 2018, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 201 058 Kč na koupi osobního vozidla Škoda Superb Combi Diesel. Do doby splacení úvěru bylo osobní vozidlo ve vlastnictví úvěrující žalobkyně. Podle čl. 4 smlouvy o úvěru bylo povinností žalovaného sjednat zákonné pojištění a nést náklady takového pojištění. Žalobkyně jako vlastník vozidla byla vyzvána dne 25. 2. 2021 , právnická osoba, k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu za vozidlo reg. zn. , SPZ, , které v období od 22. 7. 2020 do 31. 10. 2020 (tj. celkem 184 dní), nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně jako vlastník vozidla uhradila tuto částku na účet , právnická osoba, dne 26. 4. 2021. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 11. 1. 2024.Po provedeném řízení a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, jelikož žalobkyně jako vlastník vozidla uhradila za žalovaného zákonný příspěvek za vozidlo, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, byť tuto povinnost podle smluvních ujednání mezi účastníky měl žalovaný. Po úhradě příspěvku se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. soudní poplatek ve výši 800 Kč,2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 bodu 5 AT ve výši 3 x 1 580 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba),3. 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.