4 C 96/2023-32 — Okresní soud v Třebíči

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky 24 841 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení, z titulu dlužných zákonných příspěvků nepojištěného vozidla a nákladů souvisejících s jejich uplatněním. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu RZ 4 B [číslo], které nemělo v období od 12. 6. 2020 do 6. 11. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyně vyzvala dne 18. 3. 2021 žalovaného k úhradě dlužné částky 6 956 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 16. 9. 2022 předžalobní upomínka. Z předložených listinných důkazů soud dále zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem osobního automobilu RZ 4 B [číslo], které nemělo v období od 21. 3. 2021 do 1. 7. 2021 sjednáno povinné ručení. Žalobkyně vyzvala dne 19. 8. 2021 žalovaného k úhradě dlužné částky 5 141 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 16. 9. 2022 předžalobní upomínka. Z žalobkyní předložených listin dále vyplývá, že žalovaný k osobnímu automobilu RZ 4 B [číslo] neměl sjednáno povinné ručení v období od 2. 7. 2021 do 9. 10. 2021. Žalobkyně vyzvala dne 31. 12. 2021 žalovaného k úhradě dlužné částky 4 700 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 12. 12. 2022 předžalobní upomínka. K vozidlu RZ 4 B [číslo] neměl žalovaný sjednáno povinné ručení v období od 10. 10. 2021 do 10. 3. 2022. Žalobkyně vyzvala dne 28. 4. 2022 žalovaného k úhradě dlužné částky 7 144 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od dne doručení výzvy. Žalovanému byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána k úhradě uvedené částky dne 12. 12. 2022 předžalobní upomínka. <i>Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> Podle prováděcí vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. k citovanému zákonu (dále jen„ vyhláška“), činí denní sazba příspěvku pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč. Za dobu celkem 503 dní, po kterou neměl žalovaný sjednáno pojištění pro vozidlo RZ 4 B 41533 (od 12. 6. 2020 do 6. 11. 2020, od 21. 3. 2021 do 1. 7. 2021, od 2. 7. 2021 do 9. 10. 2021, od 10. 10. 2021 do 10. 3. 2022) činila výše dlužného příspěvku 23 641 Kč. Jelikož žalovaný svoji povinnost žalobkyni dlužné příspěvky a náklady na jejich uplatnění ve výši 300 Kč za každý vymáhaný příspěvek v žalobkyní stanovených lhůtách dobrovolně nesplnil, pohledávky žalobkyně na zaplacení částek specifikovaných v předchozím odstavci se staly splatnými. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jak co do dlužných příspěvků, jejichž výše odpovídá součinu zákonné denní sazby a počtu dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tak i co do příslušenství žalovaných částek, představující zákonný úrok z prodlení. Dnem následujícím po splatnosti příspěvků se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě v části požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 994 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.