5 C 120/2024-29 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 333,99 Kč s příslušenstvím a náklady vymáhání z titulu splnění závazků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 8. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 1 925 Kč odpovídajícímu úrokové sazbě 15 % ročně, poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a poplatku za umožnění splátky v hotovosti v místě svého bydliště právnímu předchůdci splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla splatná v září 2022. Pro případ prodlení žalované se splněním tohoto závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, přičemž v tomto řízení žalobce požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč. Úvěruschopnost žalované byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě důchodového výměru žalované, poštovních poukázek ohledně příjmů osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti, účtu žalované, údajů v žádosti žalované a nahlédnutím do údajů ve veřejných registrech. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 2. 8. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z předmětné smlouvy zaplatila pouze 12 350 Kč, poslední splátku zaplatila 31. 7. 2022, a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, , žádostí žalované o poskytnutí úvěru z 8. 7. 2021, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, oznámením ČSSZ o výši důchodu žalované, poštovními poukázkami předloženými žalobcem, smlouvou o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023 a výzvou žalobce zaslanou žalované z 1. 11. 2023 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázaná tvrzení žalobce ohledně obsahu smlouvy o úvěru uzavřené mezi jeho právním předchůdcem a žalovanou včetně tvrzení o čerpání jistiny úvěru žalovanou a řádného postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Soud se proto musel dále zabývat otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy.4. Ze skutkových tvrzení žalobce v žalobě a jejím doplnění vyplývá, že před uzavřením předmětné smlouvy, která je nepochybně smlouvou spotřebitelskou, zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované z oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu žalované, poštovních poukázek majících dokladovat příjmy osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti, údajů ve veřejně dostupných registrech a dalších údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr.5. Podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou listinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Prověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce nepovažuje soud za dostačující. Ze samotných údajů v žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná měla vlastní příjem pouze z invalidního důchodu ve výši 6 782 Kč, bydlela v nájmu a u právního předchůdce žalobce měla další dluhy ze dvou dříve uzavřených smluv o úvěru, přičemž celková výše nesplacených zůstatků úvěru činila 26 418 Kč. Není přitom zřejmé, jak mohl právní předchůdce žalobce ověřovat poměry žalované z jejího účtu, když žalovaná v žádosti uvedla, že žádný účet nemá. Z údajů žalované v žádosti přitom nevyplývá, že by sdílela společnou domácnost s nějakou jinou osobou a žalobcem doložené platby , jméno FO, od úřadu práce jsou pouze příspěvky na bydlení a rodičovské příspěvky, které nelze považovat za příjmy žalované použitelné ke splácení úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nezkoumal úvěruschopnost žalované s dostatečnou odbornou péčí a dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru mu tak přísluší pouze právo na zaplacení dosud nesplacené části jistiny ve výši 7 650 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jistiny, tedy dnem 9. 9. 2022 se žalovaná vůči žalobci rovněž ocitla v prodlení se splnění peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny, přičemž žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V tomto rozsahu proto soud žalobě ohledně částky 7 650 Kč a zákonného úroku z prodlení jako důvodné vyhověl. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části žaloby opírající se o smluvní ujednání v neplatné smlouvě soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně jí tak přísluší právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.