5 C 129/2024-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 309 317,04 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 24. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky byly poukázány na úvěrový účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 974 Kč, úroková sazba byla sjednána na 13,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady i údajů dostupných ve veřejných rejstřících, přičemž z těchto zjištění nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 305 075,04 Kč, na smluvních poplatcích 4 242 Kč, dále žalobci i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru ve sjednané výši 13,99 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalovaný svoje závazky vůči žalobci v tomto rozsahu dosud nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. jednání ve věci nenařídil a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , č. účtu, uzavřenou mezi účastníky dne 24. 2. 2022, všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem pro soukromou klientelu žalobce, výpisem z obchodních knih žalobce, potvrzením o příjmu žalobce a jeho výplatním listem, výzvou žalobce z 26. 11. 2022, rozhodnutím žalobce z 28. 12. 2022 o okamžité splatnosti dluhu a výzvou žalobce z 22. 8. 2023 včetně podacího archu.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 24. 2. 2022 uzavřena dle § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky byly poukázány na úvěrový účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 974 Kč, úroková sazba byla sjednána na 13,99 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného byla individuálně zkoumána z potvrzení o výši příjmů žalovaného porovnaného s jeho měsíčními náklady i údajů dostupných ve veřejných rejstřících, přičemž z těchto zjištění nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly neposkytnutí úvěru. Byla přitom zjištěna čistá měsíční mzda žalovaného 21 941 Kč, což při absenci jiných srážek ze mzdy žalovaného a výši sjednaných splátek lze ještě považovat za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 28. 12. 2022. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 305 075,04 Kč, na smluvních poplatcích 4 242 Kč, dále žalobci i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na zaplacení úroku z úvěru ve sjednané výši 13,99 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž vůči žalobci ocitl ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé vyhověl včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k výjimečnému umožnění delší lhůty k plnění nebo umožnění plnění ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 373 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, a to odměnu za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) po 9 540 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 6 199 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.