5 C 173/2024-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 610 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 30. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 18 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 18 000 Kč a zaplatit mu další částku 7 110 Kč představující kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 312 Kč při úrokové sazbě 29,49 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 298 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, poplatků a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 483 Kč, poslední splátka byla splatná 29. 11. 2022. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalované a z veřejně dostupných údajů v registrech. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dosud zaplatila na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností ke dni 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 29. 9. 2023 písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 30. 11. 2021 včetně smluvních podmínek právního předchůdce žalobce, tabulkou umoření ke smlouvě, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 21. 9. 2023, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 15. 2. 2024 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou byla dne 30. 11. 2021 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 18 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 18 000 Kč a zaplatit mu další částku 7 110 Kč představující kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 312 Kč při úrokové sazbě 29,49 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 298 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroků, poplatků a nákladů se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 483 Kč, poslední splátka byla splatná 29. 11. 2022. Schopnost žalované splnit závazek ze smlouvy byla ověřena z údajů v zákaznické kartě žalované a z veřejně dostupných údajů v registrech. Z údajů v zákaznické kartě soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána, přičemž z jejích výplatních pásek bylo zjištěno, že její průměrná čistá měsíční mzda za měsíce září a říjen 2021 činila 16 085 Kč. Žalovaná byla svobodná, bydlela se spolubydlící a neměla žádné jiné závazky. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl soud k závěru, že při výši měsíční splátky 483 Kč lze považovat tento způsob ověření úvěruschopnosti žalované za dostačující. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dosud zaplatila na splnění svých závazků z předmětné smlouvy pouze 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností ke dni 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované dne 29. 9. 2023 písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny dluhu a smluvních úroků u předmětné smlouvy z obchodních knih právního předchůdce žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ve smlouvě sjednanou výši nákladů za hotovostní inkaso splátek považuje soud za službu poskytnutou žalované a neshledal v této části žádný důvod neplatnosti smlouvy. Rovněž část nároku označenou jako odměna za zpracování úvěru lze považovat za službu poskytnutou žalované a i v této části neshledal soud žádné důvody neplatnosti smluvního ujednání ve smlouvě. Žalovaná se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitla vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 27. 9. 2023 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 16 610 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou 4 312 Kč, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru, a ani z textu smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze dovodit, že by žalobci příslušelo právo na zaplacení smluvního úroku nad rámec výše úroku uvedeného ve smlouvě, tedy úroku ve výši 4 312 Kč. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný v poměrně nepatrné části týkající se pouze části příslušenství pohledávky. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.