5 C 220/2024-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 449 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení náhrady nákladů hrazených ze zdravotního pojištění. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný způsobil dne 29. 9. 2022 újmu na zdraví poškozenému , jméno FO, , narozenému , datum, , tím, že ho fyzicky napadl a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Odpovědnost žalovaného za tuto újmu na zdraví poškozeného vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byl žalovaný pravomocně uznán vinným v souvislosti s napadením poškozeného , jméno FO, z pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byla mu mimo jiné uložena povinnost nahradit poškozenému žalobci náhradu škody ve výši 11 150 Kč. Nad rámec těchto nákladů uhradil žalobce smluvnímu zdravotnickému zařízení pokračující náklady na ambulantní péči ve výši 2 449 Kč. Dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění mu přitom vzniklo právo na náhradu vynaložených nákladů po žalovaném. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , vyúčtováním zdravotní péče poskytnuté smluvními partnery žalobce poškozenému , jméno FO, a výzvou žalobce adresovanou žalovanému z 2. 1. 2024.4. Ze shora uvedených důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že žalovaný způsobil dne 29. 9. 2022 újmu na zdraví poškozenému , jméno FO, , narozenému , datum, , tím, že ho fyzicky napadl a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Odpovědnost žalovaného za tuto újmu na zdraví poškozeného vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , kterým byl žalovaný pravomocně uznán vinným v souvislosti s napadením poškozeného , jméno FO, z pokusu přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a byla mu mimo jiné uložena povinnost nahradit poškozenému žalobci náhradu škody ve výši 11 150 Kč. Nad rámec těchto nákladů uhradil žalobce smluvnímu zdravotnickému zařízení pokračující náklady na ambulantní péči ve výši 2 449 Kč. Dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění mu přitom vzniklo právo na náhradu vynaložených nákladů po žalovaném.5. Podle § 55 odst. 1 věta první zákona č. 48/1997 Sb. ve znění platném v době poskytnutí zdravotní péče poškozenému má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobou požadované následné náklady na léčení poškozeného , jméno FO, dosud nepřiznané shora uvedeným rozsudkem vynaložil žalobce v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného, který byl za toto jednání již pravomocně potrestán za přečiny. Nárok žalobce na náhradu nákladů zaplacených žalobcem v souvislosti s léčením poškozeného je tak dán, přičemž co do výše žalobce nárok řádně prokázal vyúčtováním zdravotní péče poskytnuté poškozenému. Dluh žalovaného vůči žalobci je dluhem splatným na výzvu a žalobce žalovaného k jeho splnění písemně vyzval do 15 dnů ode dne doručení písemné výzvy zaslané žalovanému 2. 1. 2024, přičemž tato výzva se nepochybně dostala do dispoziční sféry žalovaného. Je proto třeba dovodit, že žalovaný se již přede dnem 8. 2. 2024 ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku v platném znění vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dvou paušálních náhrad nezastoupeného účastníka po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za přípravu a podání žaloby.