5 C 234/2024-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 98 410,45 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 16. 4. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 48 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Částku 48 000 Kč si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 48 000 Kč a zaplatit mu další částku 57 771 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 46 277 Kč při úrokové sazbě 20,79 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 994 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a smluvních úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 166 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 1. 2023. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů uvedených v zákaznické kartě ke smlouvě, přičemž bylo právním předchůdcem žalobce ověřeno z výplatních pásek vystavených zaměstnavatelem žalovaného, údajů v žádosti žalovaného o úvěr a veřejně dostupných registrů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno podáním datovaným 29. 9. 2023. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce 5 000 Kč, po postoupení pohledávky žádnou platbu neuhradil. Ke dni zahájení řízení tak činil dluh žalovaného na jistině úvěru, smluvním úroku a smluvních poplatcích celkem 98 410,45 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování žádostí žalovaného o spotřebitelský úvěr v zákaznické kartě, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 16. 4. 2021, tabulkou umoření předmětného úvěru, dohodou o zařazení žalovaného do pojistného programu ze stejného dne, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem ze dne 21. 9. 2023, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 29. 9. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 28. 3. 2024 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 16. 4. 2021 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 48 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Částku 48 000 Kč si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 48 000 Kč a zaplatit mu další částku 57 771 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 46 277 Kč při úrokové sazbě 20,79 % ročně, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 9 994 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a smluvních úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 166 Kč, poslední splátka byla splatná 16. 1. 2023. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů uvedených v zákaznické kartě ke smlouvě, přičemž bylo z tvrzení žalovaného a potvrzení o příjmu žalovaného zjištěno, že má čistý měsíční příjem 52 632 Kč a čisté příjmy jeho domácnosti tvořily 102 632 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval na plný úvazek a bydlel v bytu v jeho vlastnictví, neměl spotřebitelské úvěry u jiných společností. Odhadované měsíční výdaje žalovaného 2 569 Kč se sice jeví jako značně podhodnocené, nicméně vzhledem k výši pravidelného měsíčního příjmu ze zaměstnání se jeví ověření úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce jako dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla s účinností od 27. 9. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno podáním datovaným 29. 9. 2023. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce 5 000 Kč, po postoupení pohledávky žádnou platbu neuhradil. Ke dni zahájení řízení tak činil dluh žalovaného na jistině úvěru, smluvním úroku a smluvních poplatcích celkem 98 410,45 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Soud přitom neshledal žádný důvod neplatnosti smlouvy v části týkající se smluvních úroků a smluvních poplatků. Ohledně částky 98 410,45 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 27. 9. 2023 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 98 410,45 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou sazbou uvedenou ve smlouvě, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru, a ani z textu smlouvy o spotřebitelském úvěru nelze dovodit, že by žalobci příslušelo právo na zaplacení smluvního úroku nad rámec výše úroku uvedeného ve smlouvě. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a ani v žádném ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, a soud proto žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady přestavují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 937 Kč, odměnu advokáta ve výši 15 180 Kč za tři hlavní úkony po 5 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 377 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.