5 C 341/2023-51 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 344 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 21. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 12 888 Kč představující úrok ve výši1 444 Kč, úhradu za zpracování úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla splatná 21. 7. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023 byla s účinností od 7. 8. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 13 794 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil, přestože byl k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, včetně její přílohy č. , hodnota, obsahující předpis splátek, žádostí žalovaného o úvěr, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, doklady o výši důchodu přiznaného žalovanému, smlouvou o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 1. 11. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 21. 5. 2021 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku a další částku 12 888 Kč představující úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za zpracování úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splátka byla splatná 21. 7. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 2. 8. 2023 byla s účinností od 7. 8. 2023 předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaný zaplatil pouze částku 13 794 Kč a zbývající část svých závazků nesplnil, přestože byl k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzván. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Z údajů v žádosti žalovaného o předmětný úvěr i z dokladů o vyplácení důchodu žalovanému vyplývá, že celková výše důchodu poskytovaného žalovanému v České republice i Slovenské republice činila 10 841 Kč, přičemž tvrzené výdaje žalovaného za bydlení a energie měly činit 3 000 Kč a jeho náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady měly činit 6 860 Kč, přičemž jiné příjmy žalovaný neměl a bydlel v nájmu. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalovaného na bydlení musejí nutně činit podstatně více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného v zákaznické kartě a použitelné měsíční příjmy žalovaného uvedené v žádosti 3 981 Kč tak nemohou odpovídat realitě. Sjednaná měsíční výše splátek 1 992 Kč tak nemohla odpovídat reálným možnostem žalovaného. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaný zaplatil v celkem 11 splátkách pouze částku 13 794 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 1 206 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 21. 7. 2022, dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 15 % ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB platnou k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 22. 7. 2022 z částky 1 206 Kč do budoucna jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl ve věci žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.