5 C 52/2024-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2013 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 613,70 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 185 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 234,27 Kč počínaje dnem 15. 4. 2018. Úvěr byl sjednán na 14,10 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly vysvětlení některých pojmů, všeobecné produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem zkoumána na základě údajů žalovaného v žádosti o úvěr a z údajů v bankovních i dalších veřejných registrech. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 18. 7. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 97 913,70 Kč a na smluvních poplatcích 2 700 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, z 8. 3. 2018 včetně vysvětlení některých pojmů, vyjádřením žalobce k procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, všeobecnými produktovými podmínkami a sazebníkem poplatků žalobce, platební historií předmětné smlouvy a výpisem z běžného i úvěrového účtu žalovaného u žalobce a výzvou z 1. 12. 2023 včetně podacího archu. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 3. 2018 dle § 1810 a následujících a § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 185 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 234,27 Kč počínaje dnem 15. 4. 2018. Úvěr byl sjednán na 14,10 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly vysvětlení některých pojmů, všeobecné produktové podmínky žalobce a jeho sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobcem zkoumána na základě údajů žalovaného v žádosti o úvěr a z údajů v bankovních i dalších veřejných registrech, přičemž byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného 18 039 Kč, žalovaný neměl vyživovací povinnost a bydlel u rodičů a neměl dluhy jiným osobám. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 18. 7. 2023. K tomuto dni činil dluh žalovaného na jistině 97 913,70 Kč a na smluvních poplatcích 2 700 Kč. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z jeho obchodních knih vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb, a žalobou požadované smluvní poplatky mají oporu ve smluvním ujednání účastníků. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 025 Kč, odměny advokáta ve výši 15 420 Kč za tři hlavní úkony po 5 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 427 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.