5 C 83/2024-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 808 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazků ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 8. 10. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Částku 20 000 Kč si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 16 721 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč při úrokové sazbě 20,50 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a smluvních úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 613 Kč, poslední splátka byla splatná 1. 12. 2016. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů uvedených v zákaznické kartě ke smlouvě, přičemž bylo právním předchůdcem žalobce ověřeno z výplatních pásek vystavených zaměstnavatelem žalovaného, že průměrný čistý příjem žalovaného činí 16 600 Kč, přičemž žalovaný nemá spotřebitelské úvěry u jiné společnosti, bydlí u rodičů a jeho běžné měsíční výdaje činí 9 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno podáním datovaným 30. 1. 2022. Od uzavření předmětné smlouvy do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek zaplatil žalovaný na úhradu svých závazků vyplývajících ze smlouvy celkem 26 913 Kč a zbývá tak doplatit na jistině a sjednaných poplatcích 9 808 Kč. Žalovaný dosud žalobci zbývající spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce č. , tel. číslo, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 8. 10. 2015, zákaznickou kartou ze stejného dne, tabulkou umoření předmětné zápůjčky, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem 28. 1. 2022, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 1. 6. 2023 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným byla dne 8. 10. 2015 řádně dle § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Částku 20 000 Kč si žalovaný převzal v hotovosti stejného dne, což stvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 20 000 Kč a zaplatit mu další částku 16 721 Kč představující smluvní úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč při úrokové sazbě 20,50 % ročně, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a smluvních úroků a poplatků se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 613 Kč, poslední splátka byla splatná 1. 12. 2016. Schopnost žalovaného splnit závazky ze smlouvy byla ověřena z údajů uvedených v zákaznické kartě ke smlouvě, přičemž bylo právním předchůdcem žalobce ověřeno z výplatních pásek vystavených zaměstnavatelem žalovaného, že průměrný čistý příjem žalovaného činí 16 600 Kč, přičemž žalovaný nemá spotřebitelské úvěry u jiné společnosti, bydlí u rodičů a jeho běžné měsíční výdaje činí 9 300 Kč. Vzhledem k výši zápůjčky považuje soud tento způsob prověření úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla s účinností k tomuto dni předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno podáním datovaným 30. 1. 2022. Od uzavření předmětné smlouvy do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek zaplatil žalovaný na úhradu svých závazků vyplývajících ze smlouvy celkem 26 913 Kč a zbývá tak doplatit na jistině a sjednaných poplatcích 9 808 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Ohledně částky 9 808 Kč proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalovaný se rovněž již ode dne následujícího po splatnosti prvních nezaplacených splátek ocitl vůči žalobci ohledně jistiny dluhu v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smluv vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, přičemž kapitalizovaný úrok z prodlení do 28. 1. 2022 byl žalobcem vypočten správně. Soud proto v těchto částech žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkovou částku 9 808 Kč s přiznaným příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.5. Soud však neshledal žalobu jako důvodnou v částech týkajících se kapitalizovaných úroků i smluvních úroků od postoupení pohledávky do budoucna. Smluvní úrok byl sjednán pevnou sazbou uvedenou ve smlouvě, přičemž takto sjednaný smluvní úrok byl žalobci již částečně zaplacen a částečně přiznán. Z žádného ustanovení smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek právního předchůdce žalobce nevyplývá, že by měl být sjednán i smluvní úrok nad rámec smluvního úroku v předmětné smlouvě po splatnosti úvěru, a ani z textu smlouvy o zápůjčce nelze dovodit, že by žalobci příslušelo právo na zaplacení smluvního úroku nad rámec výše úroku uvedeného ve smlouvě. V této části tak žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smluvním ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a ani v žádném ustanovení hmotného práva, a soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž při zohlednění výše žalobou uplatněného nároku na zaplacení běžných úroků je podíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci téměř stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.