7 C 101/2024-22 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 56 497,48 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne , právnická osoba, . 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 1 078,56 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 25. 4. 2022. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 8,90 % ročně. Dle č. III bodu 6. smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se s úhradou pohledávek žalobkyně, je žalobkyně mj. oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a též dalšími poplatky. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 30. 6. 2023.2. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 005,63 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 4. 8. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 823,19 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 18. 9. 2022. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 17,55% ročně. Dle č. III bodu 6. smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se s úhradou pohledávek žalobkyně, je žalobkyně mj. oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím a též dalšími poplatky. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 23. 6. 2023., právnická osoba, souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Na základě listin připojených k žalobě učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , právnická osoba, . 2022 smlouvu o úvěru s označením Express půjčka ve výši 60 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 8,90 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1 078,56 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 6. 2023 a dne 2. 7. 2023 o tom zaslala oznámení žalovanému. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 6. 12. 2023. Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2022 smlouvu o úvěru s označením Express půjčka ve výši 9 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17,55 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 823,19 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 6. 2023 a dne 25. 6. 2023 o tom zaslala oznámení žalovanému. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 2. 7. 2023. Výše dlužných částek byla zjištěna z výpisů k úvěrovým účtům č. , č. účtu, a č. , č. účtu, . Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě finančních toků na jeho běžném účtu vedeném u žalobkyně. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalovaného a lustrovala jej v registrech NRKI a BRKI. Žalovaný v žádostech o úvěr uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, je svobodný, bydlí v pronajatém domě, má jednu vyživovací povinnost a jeho čistý měsíční příjem činí necelých 27 000 Kč (u žádosti o první úvěr), resp. 29 000 Kč (u žádosti o druhý úvěr).5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru ze dne , právnická osoba, . 2022 i smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2022 přiměl k zesplatnění obou úvěrů, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním těchto svých závazků. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněných nároků nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud je má za prokázané listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jejich úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovaným a žalobkyní byly platně sjednány úroky z úvěrů, přiznal soud žalobkyni i tyto nároky, a to v kapitalizované podobě.7. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužných částek dostal do prodlení s plněním peněžitých závazků. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 2 541 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)ve výši 3 x 3 660 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 10 980 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.